přidáno 04.10.2009
hodnoceno 3
čteno 1187(17)
posláno 0
Uzavřen před otevřeností všech
Krčí se v koutě a tají dech

Skryt před vlnou tázavých pohledů
Sám se sebou se válí v jámě skeletů

Potichu pozoruje bavící se dav
Chce připojit se, ale má strach

Pak náhle impuls přichází
Kdy slova říká bez nesnází

Avšak bojí se, že příště nepřekoná euforii mlčení
Že bude muset spokojit se, se snahou tichého ječení
přidáno 13.10.2009 - 09:27
mám pocit, že už se po těch komentech opakuju, ale co už..

prostě nic nového, ovšem je rozdíl, kdo to píše, jestli začínající, nebo dlouho píšící autor, že... možná bych přehodila jednotlivé verše... nevím... takhle mi přijde neukončená.. nesedí mi tam ječení, skeletů...

podle mě uměle vyplněná místa, což já ostatně dělám taky, že...
přidáno 04.10.2009 - 17:40
jo asi ta jáma skeletů vyzněla divně.básnička je o tom jak se cítim vždycky když přídu někam mezi neznáme lidi a chvilku mi trvá než se rozpovídam.
přidáno 04.10.2009 - 17:11
Vida změna ve formě. Tuhle formu po dvou řádcích mám rád. Dá se z ní hodně vytvarovat, má spád a je jednoduchá. Ovšem měla by tam být nějaká myšlenka. Možná jsi ji sem chtěl někam strčit ale není tu. Není tu předmět. Hlavní hrdina. Píše se tu o něm, ale není tu. zvuky v jámě nepatří nikomu určitému a to je špatně.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Výkřiky ticha : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Shnilá krása
Předchozí dílo autora : Zklamaný smrtí

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming