|
..........
 19.09.2009 1 1216(11) 0 |
V síni rubínů je věčný chlad a přeci čas od času vejde teplo hřejivé v podobě dechu milenců, kteří se sice tiše míjejí, ale sny je již svázaly navěky. Je to místo jejich zkamenělých slz i moudrých sov, které vylétnou v nočním tichu, aby proměnily muže v řeku a ženu v jezero. Jen odlesk stříbra vln odráží jejich těla splynulá.
Řeka s jezerem splynula
aby v tichých vodách
naše těla našla klid
před večerem
ve kterém moudré sovy
roztrhají duši mou i tvou.
Tak stanem se řekou
i jezerem
protkáni sami sebou
chvílí snů
co zhmotnily se v čase budoucím.
Řeka s jezerem splynula
aby v tichých vodách
naše těla našla klid
před večerem
ve kterém moudré sovy
roztrhají duši mou i tvou.
Tak stanem se řekou
i jezerem
protkáni sami sebou
chvílí snů
co zhmotnily se v čase budoucím.
19.09.2009 - 21:43četl jsem to třikrát a vlastně pořád ještě nemám dost, je to zajímavé, a svým způsobem pro mě neuchopitelné...líbí se mi sovy roztrhají duši mou i tvou, je to silné a něco v tom vidím...asi nechápu v čase budoucím, ale tak třeba časem prozřu...hezké je to, k zamyšlení :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Síň rubínů : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Posel noci
Předchozí dílo autora : Když mluvím
