Stává se to

Její oči byly zalité slzami. A on to viděl. Poznal, že je smutná a nešťastná. Vždycky to na ní poznal.

"Co se stalo?" Ptal se muž. "Nic", odpověděla žena. Typická reakce, pomyslel si. Tak co teď? Naléhat nebo nechat podusit do té doby než přijde ona sama za ním. Ať udělá v takové situaci cokoliv, pro ni to bude vždy špatná volba. Rozhodl se pro taktiku jemného nátlaku. To znamenalo klást otázky, tudíž projevit zájem, ale jen do té chvíle, kdy bude spolupracovat. Když projevím zájem, tak mi aspoň, jako obvykle, nebude vyčítat, že se oni nestarám a že je mi ukradená, říkal si.

"Miláčku", začal muž zlehka. Viděl její velké slzy jak stékají po hladké tváři jeho nejdražší. Slyšel její pláč, i když se ho snažila zadržovat. "Co se stalo, zlato, pověz. Spolu to vyřešíme." Touto větou jakoby uvolnil lavinu jejich slz. Už se nesnažila nic skrýt. Plakala nahlas, až se pro samotný pláč zalýkala. A pak z ní vypadla ta věta. Ta jediná věta změnila vše. Nemohl uvěřit tomu co slyšel a vlastně si přál být v tu chvíli hluchý.

"Jsem těhotná..............s tvým bratrem."