Pro každého může být propastí v jednotlivých okamžicích života něco jiného. Napsáno před pár dny, ve velmi divném rozpoložení.
přidáno 14.08.2009
hodnoceno 0
čteno 1483(8)
posláno 0
Tichounce, po špičkách,
uzounkou cestičkou,
nad propastí lásky,
snažíš se nadechnout.

Oči zavřené
nepřestávají vidět
obraz pod víčky,
který vídáš ve snách.

Ruce se třesou,
když svíráš
střípky života.

Vzpomínky jak v prach se obrátí,
zafouká vítr
a ony odletí.
(do nikam)

Amorův šíp
zlomil se v půli,
tvé srdce krvácí,
když se ho dotýká.

Kapičky krve
stékají k zemi,
plní se propast,
do které utíkáš.

Krok vpřed,
do propasti.
Smutek s bolestí
ti svůj koktejl namíchá.

Krok zpět,
do života.
Posbírat střípky,
slepit
        a
          usmívat.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Propast : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Stává se to
Předchozí dílo autora : Zatím bez názvu

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming