 14.07.2009 0 1287(8) 0 |
Co je víc, než zdání mé mysli,
osudy spoutané silou přátelství,
jímž málokdo projde čistý.
Snad láska získaná
modří ocelovou,
je nadějí v srdci pro mě novou.
Mysl má
teď bloumá ulicí,
v jejímž šeru světla zhasla,
vnímám naději,
vnímám utrpení,
vše spojuje jediná láska.
Podoby lidí nabyly smyslu
a trpké beznaděje,
ztrácím jedinou lásku.
Kde je?
Střepy smíchané bolestí,
osud spletený tam,
kde zraky spoutané zvědavostí,
v příběhu, jež asi nepoznám.
osudy spoutané silou přátelství,
jímž málokdo projde čistý.
Snad láska získaná
modří ocelovou,
je nadějí v srdci pro mě novou.
Mysl má
teď bloumá ulicí,
v jejímž šeru světla zhasla,
vnímám naději,
vnímám utrpení,
vše spojuje jediná láska.
Podoby lidí nabyly smyslu
a trpké beznaděje,
ztrácím jedinou lásku.
Kde je?
Střepy smíchané bolestí,
osud spletený tam,
kde zraky spoutané zvědavostí,
v příběhu, jež asi nepoznám.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pocity lásky mně známé : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Čas
Předchozí dílo autora : Budu se jen ptát
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
