infastruktura čarokreseb

myslím že je čas
a čas se tříští na tisíce kousků
jako by chlad znamenal konec světa
v odlesku tvých očí plných řas
jakoby tvůj úsměv znamenal konec světa
myslím že jsem pro tebe příliš starý
všechno to pochopíš až
nadejde čas
až
budeš vyprávět našim dětem
někdy jsem si myslel že ti budu stačit
někdy jsem si myslel že všechno dokážeme spolu
byl to ten tvůj úsměv
který mě přiměl tak dlouho zůstat...


mohl bych spadnout
mohl bych vědět
kdy
a mohla bys mě chytnout
mohla bys vědět
kdy
ještě nikdy se nestalo
aby se něco nakonec nestalo
samozřejmě mohl bych ti dát . .
růži která pozbyla svůj květ
byla by ses dvila
kolik zbývá času
než
budem padat spolu
tolik času

mohl bych zemřít
i mohl bych přežít
mohl bych dostat
všechno co chci
mohl bych ztratit všechno
co mám
nic nedám
nikomu nevěřím a nikoho nemám rád

někdy jsem si myslel že bych tě mohl jen tak chytit
a obejmout tě jen tak proto že jsi
obejmout tě a už nikdy nepustit
byl to ten úsměv
díky kterému jsem nikdy nemohl

a až ztratíš kontrolu nad sebou
pošli mi pohlednici
a až strach bude silnější než ty
znovu mě zabij
tak jako strach roste i sebedůvěra má kosti
pevné jako ocel a donedávna se zpomalovalo
ale odteď se bude jen zrychlovat
pojď spadnout a padat a padat a padat
vyčítat svému osudu
vyčítat znovu osudu
vyčítat:

"znovu jsi mě narodil
znovu jsem se porodil
znovu jsi se přihodil
znovu jsi tě uhodil
znovu jsi mi utekl
znovu jsi mi protekl
mezi prsty ses mě zalekl
vyzpovídal jsi se skrze prsty
proklouzl jsi znovu jsi mi
unikl

znovu jsem se zpovídal
znovu jsi mě přcenil
znovu jsem se opustil
znovu jsi mě nakreslil"

vezmi do ruky tužku
a namaluj mi holku jako jsi ty
vem do ruky štětec a namaluj mi život
jaký bych žil
vezmi si mě za muže
prosím

všechno co jsme spolu malovali
polila černou tuší tma
daleko dlouho
já jsem byl jen uvítání v srdci těch
kterí mě chtěli a možná že jsem se trefil tam
kam jsem se trefit chtěl ale jak to teď zjistím
když jsem
když jsem už jen sám

já jsem jen nevěděl jak daleko mám jít a nikdy
jsem nechtěl tím špatným ti být ale možná jsem
mohl jít dál jenže já nevěděl kudy a stejně
bych to pak vzdal

pamatuješ si na naše setkání plné deště
a deště který byl deštěm jen proto že byl
vše bylo jen proto že jsme chtěli aby to bylo
rád bych si tě vzal
tak rád bych se ti odevzdal

pamatuju se na papírky které jsem dostal kdysi
na kterých stálo
že vše co se stalo
se nám jen zdálo
ty papírky zlato
byly
pravdivé
chci si tě vzít
chci s tebou být
nastálo
chci si tě vzít
chci s tebou žít

někdy jsem si myslel
že
mám jen jedno přání
že
mohl bych teď všechno chtít
ale mám jen jedno přání
dovol mi se probudit

otevři dveře našeho pokoje
a odejdi se mnou
dokud je čas
chtěl bych mít taky dům
někdě pryč od lidí u lesa
odejdi se mnou
dokud je čas



znovu jsem nás nakreslil
a teď jsme ty a já
vodovými barvami
vedle sebe