Pastýřka 3/11

Pastýřka III

Pomalu se k Amy přibližoval, ale ta na nic nečekala, chytla ho za ruku a odtáhla do kostela. Schovali se do kazatelny. Nikdo v ní nebyl. Byli tiše, jenom Amy občas zavzlykla a zasyčela bolestí. Když se částečně uklidnila, už bylo z venku slyšet zoufalé hlasy vesničanů a šum čehosi velkého. "Černý mrak přichází! Schovejte se!" "Opět jsou zde…!". Anděl i Amy plakali. Oba společně. Amy konečně nemusela skrývat svou bolest, a hystericky plakala andělovi na rameno. Ten nic nedělal. Jenom hleděl před sebe a po tváři se mu tiše řinuly proudy průhledné kapaliny. Když pláč a křik ustal, Amy chtěla začít mluvit, ale anděl jí zakryl ústa rukou. Ozval se obrovský dusot, který se ozýval pořád dokola. Jakoby Skákalo deset slonů. V pravidelném intervalu. Anděl rychle vyběhl z kazatelny a začal se rozhlížet po kostele. Amy se snažila běžet za ním, ale odpočinek její nohy zničil tak, že se mohla jenom plazit. Anděl k ní přiběhl a vzal jí do náručí. "Jak se odsuď dostaneme??"ptal se rychle anděl. "Dveřmi….kudy jinudy??" vysypala ze sebe Amy. "Dveřmi ne! Musí tu být jiný východ!" zasyčel. "Možná zvonicí." řekla Amy z posledních sil. Anděl se dal do běhu. Než upadla do spánku, zeptala se "Jak..jak se jmenuješ?". Neodpověděl. Už, už se jí mlžilo před očima, ale ještě zaregistrovala malby na stěně kostela. Byl to velký černý mrak, ze kterého létají oštěpy a srší oheň. To už bylo na její unavený mozek moc. Usnula.

Probudila se u sebe doma. Ležela na pohovce a u stolu na židli seděl anděl a obvazoval si šrám na ruce. Namazal to modrou mastí a zavázal pruhem tmavomodré látky. Jeho ošacení se taky změnilo. Modročerné triko, které měl původně, přišlo o jeden rukáv-ta část, co z něj zbyla, byla ohořelá. A druhý rukáv byl strhnutý. Když si uvědomil, že ho Amy pozoruje, ihned spustil "ehm..Ahoj! E..e..Na zemi máš čaj, ten ti vyléčí ty, ty šrámy a zlepší ti psychiku. Odkráčel z místnosti. Amy se sklonila k hrníčku, ve kterém byl divně zapáchající čaj. Ale chutnal skvěle. Když si poprvé lokla, vrátil se zpět do pokoje a řekl "Jo, ptala ses mě na jméno. Jmenuju se Terr." usmál se a odešel.

Když dopila čaj, Terr přišel. Amy si sedla na postel(již s nabranou sílou) a začala se ptát. Ptala se na spoustu věcí. Asi ve druhé minutě, co se ptala, jí Terr přerušil odkašláním.

"To, na co se ptáš, já nevím. Vím jenom, že ti, před kterými jsi mě zachránila, je rod dáblových poskoků, kteří jsou mnohem silnější než my. My- Elita…. padlých Andělů."