Ježíškovi

Ježíškovi


Milý Ježíšku!
Byla jsem celý rok hodná. Je nutno Ti to napsat hned na začátku. Chci totiž dárky, které Ti níže uvedu. Znáš adresu ?!! CHCI TY DÁRKY . SPLNIT PŘÁNÍ !
Když jsem byla malá, milý Ježíšku, snažili se mi nalhat, že neexistuješ, že dárky nosí rodiče. ŽE RODIČE plní přání ze seznamu.
Když je člověk malej, věří taky všemu !!
Pak, o pár let později, jsem to vzala však logicky, tak, jak se přemýšlet má, hlavně logicky, že ??
Řekla jsem si, že je přece strašný nesmysl, aby rodiče čekali celý rok, když mohou využít každý z těch tři sta pětašedesáti, tak proč čekat na seznam od Aničky, která napíše jako první přání před štíhlou a dokonalou panenku BARBIE to, že by ,potřebovala‘ zajít s tátou na kakao, když už ho teď nevídá jako dříve (a Vy jdete koupit nejkrásnější panenku ve městě, poněvadž je to jednodušší než vysvětlovat, že se zabil při autonehodě, že se jí otec zabil, Váš muž, Váš muž !, její otec zabil.
Přikupte i Kena, oddálíte tím otázky, otázky proč a kde je ! A není jí ještě ani šest let, nepochopí….
,,Tatínek jel na dovolenou ´´ ( a ty slzy v očích, při lži, která je nutná, slízejte ! Ona to za Vás neudělá. Později určitě. Ne teď !
Vykoupené město od Barbien, pokračujeme…..

Co Honzík ? Honzíku , co ty si napíšeš na seznam Ježíškovi ?
,,Netuším, o jakém seznamu mluvíte….cizí paní. My máme stromeček a maminka si vždy vezme hezčí šaty než obvykle, takové, co nosí v létě, když svítí slunce…“
,,Paní, něco Vám prozradím,…já ujedl vanilkové rohlíčky, ale maminka to snad nepozná, není totiž příliš často doma a když je, jde za mnou, voní tak zvláštně a rozhodně se nepodívá do krabice s rohlíčkama…Já ale vždycky dělám, že spím, snad proto, aby se mě nezeptala, zda-li neujídám !“
Honzíku ? Honzí ! Čím voní Tvá maminka ??
,,Nevím paní, jednou jsem se ptal, prý nějaká vůně dospělých, co já o tom vím, pche !Co vím určitě, vanilkou NE !! Ta ,chutná‘ jinak……

,,Pane, je Vám čtyřicet čtyři let, nemyslíte, že je čas přestat dávat ty zalepené obálky za okno a čekat ??“
,,ČAS ?? ČAS ?!!!“
,,Posledních šest let si přeji jediné a jelikož má žena už přes rok není, nemůže být doma, jelikož jsem zapomněl, jakou barvu vlasů má, jelikož nevím, jak už vypadají její šťastné oči při úsměvu a jelikož její kůže nevoní, cítím jen…..NE !!
Necítím UŽ !
Tak myslím paní, že NE ! Že ještě není čas přestat dávat zalepené obálky za okno !
Já si do prdele nepřeju horský kolo !!!!
Já ji chci mít u sebe, doma, zdravou a šťastnou a ráno ji vařit čaj !
Pomůžete mi ? Jestli ne, jděte o dům dál, musím nazdobit stromeček, aby už letos konečně PŘIŠEL A SPLNIL !“

O dům dál, dál…třeba ten velký dům tam, na kopci.

,,Ty jsi Tomáš ?? „
,,Ano paní, jak to víte ? Vidím Vás poprvé cizí paní, ale já se s cizími lidmi nesmím bavit!! Nesmím, nemohu…Mohla byste mě pohladit po tváři ?? Prosím ! Prosím!!....Ale bavit se s Vámi nesmím.“
,,Tomáši, já se lidí nesmím dotýkat. Kdybys věděl, kdo jsem, nechtěl bys to po mně.“
,,Cizí paní, nejste nejhezčí, trochu hubená, máte hlad ASI ? Můžeme Vám dát oběd, jídelna jich má dost, to víte, my děti z ,děcáku´ jsme hladoví a budeme stále, poněvadž vychovatelky ještě nepochopily, že ani ten bonusový dortík po obrovské porci špaget nás NIKDY nemůže NASYTIT !
P O H L A Ď T E MĚ !!!
Přál bych si pohlazení teplou vlídnou dlaní !“
,,Ne Tomáši ! Nemám a nebudu mít ruce, natož teplé ! Promiň ! Vím, co znamená bolest i přes ten chlad…..musím jít !

KLEPU na dveře…Nikdo neotvírá, jen psík štěká, snad cítí, co jsem zač a že ničím jiným už nikdy nebudu !
Že bych si letos sepsala seznam Ježíškovi ??
Odvahu na to mám a když dojde ta, je tu jistá dávka drzosti….Pravda, v oblibě se příliš nemáme, od jisté doby !! Ale….
Milý Ježíšku….přála bych si,aby mě má práce začala bavit a k tomu snad ještě JEDINÉ…pěkný brousek, poslední dobou se ,třpytka‘ nějak rychleji TUPÍ…..