Skořepa přes duši

Skořepa přes duši

Páteř jak žebřík, rovnou a pevnou.
NEZLOMÍ TĚ NIC! Tebe NIC !
Až na vůni jasmínovýho čaje, tu tak nemáš rád, ačkoliv ji piju denně.
Vrásky hluboký, přitom jsi mlád.
A já je miluju. TOLIK ti sluší !!!
Prohlubuj je ! PROHLUBUJ MĚ !

(buduj ve mně noru a schovávej tam veškerá svá bolavá tajemství)
A na jaře přibyde další a já zlíbám ji s pokušením. (mlask ! polknuto)
VÍTEJ NA SVĚTĚ, VRÁSKO !!
(proč je lidé maskují ?? Vypovídají příliš mnoho)
(šedesátiletá žena s ksichtem na ,třicet´, stačí vidět její kozy a víte, že jí je pětasedmdesát let )
Z tvé klíční kosti mohla bych pít.
(ta holka je stále žíznivá)
Vystouplá nad tělo, nepřevyšuje TĚ však !
Pojď mě z ní živit ! Ochutnám JI a pak zas a znovu !
Bude mě prosit, ať už ji nechám klid !
PUSŤ TY MRCHO !
Lízej si zmrzliny a kliky od mastnejch dveří !
Tu kost nech být ! Nepatří Ti !
(ano a nikdy patřit nebude, je to má zakázaná, nejistá a párkrát už zlomená)

Řečiště žil, Ganga na Tvé paži. Přes biceps provaz, který nikde nekončí
A já čichám k nim a ony pod kůží Ti tepou a mně to VONÍ !!
Přivírám oči, nozdry naopak a v těle mi buší srdce, srdce, srdíčko,
jež nepatří jednomu a já se na něj nehněvám. Rozum občas. NE já !
VYŘIĎTE SI TO MEZI SEBOU, já na tohle nemám čas!!
Musím ještě procítit tvé charisma !
Prsty tak pravidelně, až to děsí. I malíčky se povedly a to jim byl předurčený
zcela jiný osud.
Rty nasáklé životem a svobodě se klaníš. (a na ARU za Havla dýchají !!)
Modlitbu neodřikávají, ba naopak pravdu!, právem na ně pyšný jsi !
Jsou prosáklé nadějí na sladší časy, které ty už si zařídíš, neopaříš je,
dáš jim jen to, co samy chtějí.
A pravdou je to, že tázat se jich nemusíš ! (a nebudeš)
Vrásčité rty. Kolik toho už asi ochutnaly ?
Stovky žen, za každou jednu vrásku. Spousty povrchových, jiné hluboké.
PŘIZNÁVÁŠ TO !
Nazděné u sebe. Nenávidí se navzájem. Příliš krutá konkurence !
Mluv, já odezírám, o sluch jsem musela přijít v kostele, když poslouchala
jsem ubožáky modlící se za méně bolesti. Lépe přijít o sluch, než-li o rozum z nich !
Zatnuté zuby. Pevný stisk. ( nejen těch)

Usměj se trochu nebo se mrač ! Doma se mrač a venku usmívej a přede mnou
dělej obojí. Já nepokárám Tě ani za jedno ! Nejsem tvá střízlivá kuchařka večeří !
O tvé děti se nepostarám !
Nejsem málo, nejsem moc, jsem tak akorát. ZNAMENÁM akorát ! (tvou skořepu přes duši)…….mladá, chtivá a trestaná právě za to !