...Půlnoční vzpomínání s deštníkem na slzy...

*
Byla jsem dítkem hvězd
a svět byl jako bryndák,
o kterej mi otírali pusu

a teď tu ponocuju s půlnocí,
která bez námahy odsoudila
další den k zániku

s poslední minutou na pokání
rozevírá svůj deštník na slzy
a já vzpomínám

na mámu,
která se opíjela s měsícem
tančila v barech
s osamělou pravdou
a psala si deník
plnej ušlechtilejch nesmyslů

na chvíle,
plný odmlouvání
všelijakým autoritám
a její drzej smích

na tátu,
kterej ji miloval
pro její věčný plápolání,
o který si zapaloval cigarety
a z kouře pak dělal ovečky,
když nemohli jsme večer spát

na zvláštní pocit
když mi poprvé říkal,
že každej má svý černý skvrny
tak jako slunce,
který musí jednou vyhasnut

v barevným pláči vzpomínek,
kterej mi pod děravým deštníkem
právě rozmáčí
mý osiřelý srdce
*