|
Tohle jsem našel, když jsem oprašoval starý sešity s poznatkama o hře na kytaru. Když jsem to psal, mohlo mi být tak čtrnáct, patnáct
 20.02.2009 2 1450(17) 0 |
Jsem tak šťastnej
proč - to netuším.
Snad jen, že mi srdce buší
a úsměv mi prej sluší...
Jsem tak malinkej
na smutek nemám místo v duši.
Nebo jen že Slunce zas vysvitlo
nad kopce mé země...
V chladný noci, kdy sám jak černá tečka
s půdou spjatý a němý úžasem
chci být světlem, abych mohl hladit Měsíc
po jeho ranách, před kterými chrání Zem
proč - to netuším.
Snad jen, že mi srdce buší
a úsměv mi prej sluší...
Jsem tak malinkej
na smutek nemám místo v duši.
Nebo jen že Slunce zas vysvitlo
nad kopce mé země...
V chladný noci, kdy sám jak černá tečka
s půdou spjatý a němý úžasem
chci být světlem, abych mohl hladit Měsíc
po jeho ranách, před kterými chrání Zem
21.02.2009 - 10:57
Jen tak... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zpovědní zrcadlo
Předchozí dílo autora : Kapka krve
