|
....
 06.01.2009 4 1239(19) 0 |
hodinu za hodinou
sešívám tenkou nití
splétám myšlenky
v uzlíky sítí
slunce v jablku
padá mi na ruku
ledový rampouch
odráží let ptáků
do mlčení
stopy v mírném svahu
na sklonku dne
až se setmí
už nepůjdu dál
....
11.02.2009 - 18:48Jsou to pěkné vzdušné střípky :) ten konec mi připomněl mě samotnou...jako malá jsem se toulala v lese, ale vždycky jen do klekání...
zajímavá je i ta fotka, možná by jí neuškodil větší detail jablka...:)
zajímavá je i ta fotka, možná by jí neuškodil větší detail jablka...:)
06.01.2009 - 20:55..mám psát: Jů, ta mě uchvátila...
či psát rétorikou svojí
o mříži, která zvítězila
nad jablkem při souboji?
V tvé myšlenky jsem lapen sítě
hrot ledu ční nad veršovníkem,
snad mlčení zas opustí tě
za přeletu ptáků s křikem
či psát rétorikou svojí
o mříži, která zvítězila
nad jablkem při souboji?
V tvé myšlenky jsem lapen sítě
hrot ledu ční nad veršovníkem,
snad mlčení zas opustí tě
za přeletu ptáků s křikem
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zimní vdechy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nedívej se zpátky
Předchozí dílo autora : White moments
