|
Krátká povídka (možná i miniatura) o tom, co viděly a jaké byly.
 05.11.2008 9 1589(16) 0 |
Za zavřeným oknem seděly dvě duše. Jedna s tváří noční krajiny, druhá s tváří vrásčitého dítěte.
Seděly vedle sebe a mlčky hleděly na stíny míhající se ve světlech lamp. Dlouhé ticho rušené jen šelestem kroků protnul jeho zpěv. Objímal lampu oběma rukama a se slzami v očích zpíval o lásce bez hranic – s příměsí alkoholu.
Za zavřeným oknem seděly dvě duše. Jedna zlomená, druhá smířená.
Seděly vedle sebe a mlčky hleděly na stíny míhající se ve světlech lamp. On ji držel za ruku a se slzami v očích šeptal slova útěchy. Ona hleděla do prázdných linií světla a tmy, smířená s vlastním osudem. Žádná beznaděj, jen láska – s velkou dávkou naivity.
Za zavřeným oknem seděly dvě duše. Jedné tlouklo srdce jako nikdy, kdyby popadla dech, smála by se, druhé srdce zastavila lhostejnost.
Seděly vedle sebe a mlčky hleděly na stíny míhající se ve světlech lamp. Rychlé kroky a náhlý výkřik. Jediným trhnutím se zmocnil kabelky a zmizel ve stínu zatuchlých ulic. Ona stála okradená, překvapená, vyděšená – s peněženkou v kapse.
Za zavřeným oknem seděla jedna duše. Živá.
Seděly vedle sebe a mlčky hleděly na stíny míhající se ve světlech lamp. Dlouhé ticho rušené jen šelestem kroků protnul jeho zpěv. Objímal lampu oběma rukama a se slzami v očích zpíval o lásce bez hranic – s příměsí alkoholu.
Za zavřeným oknem seděly dvě duše. Jedna zlomená, druhá smířená.
Seděly vedle sebe a mlčky hleděly na stíny míhající se ve světlech lamp. On ji držel za ruku a se slzami v očích šeptal slova útěchy. Ona hleděla do prázdných linií světla a tmy, smířená s vlastním osudem. Žádná beznaděj, jen láska – s velkou dávkou naivity.
Za zavřeným oknem seděly dvě duše. Jedné tlouklo srdce jako nikdy, kdyby popadla dech, smála by se, druhé srdce zastavila lhostejnost.
Seděly vedle sebe a mlčky hleděly na stíny míhající se ve světlech lamp. Rychlé kroky a náhlý výkřik. Jediným trhnutím se zmocnil kabelky a zmizel ve stínu zatuchlých ulic. Ona stála okradená, překvapená, vyděšená – s peněženkou v kapse.
Za zavřeným oknem seděla jedna duše. Živá.
17.11.2008 - 17:58Nemá to žádný předem určený smysl. Každý to asi pochopí jinak. Pro mě to byl další ventil myšlenek. Nejsem dvakrát.
Je to povídka o konci.
Je to povídka o konci.
17.11.2008 - 17:55Líbí se mi to. Sice to nechápu, ale připomíná mi to něco, co jsem dnes sám viděl. Jsi dvakrát?
17.11.2008 - 16:31Nevím, jak vyjádřit dík za Tvůj komentář... Můžu jen říct, že jsem opravdu moc ráda, že u Tebe "Dvě duše" nalezly právě takovou odezvu.
17.11.2008 - 12:33U otevřeného okna tu sedím já, zlomená, unavená a stále živá...
Je to úžasné. Něco, co si budu pamatovat.
Je to úžasné. Něco, co si budu pamatovat.
17.11.2008 - 11:25Nezbývá mi, než znovu poděkovat za kladné hodnocení. Těší mě, že si Ti líbí ten konec..:)
16.11.2008 - 14:53Líbilo se mi to. Je to krátké a má to dobrý konec. Musím souhlasit s Albíkem.
07.11.2008 - 20:29Zajímavý, nevšdní, ale pěkný. Za zavřeným oknem sedí má duše a čte si tvou povídku (nebo miniaturu, chceš-li tomu tak říkat) a je potěšená netradičním koncem :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dvě duše : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Osudová
Předchozí dílo autora : Ergine
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]» řekli o sobě
Mitzi řekla o veronika :Neznám ji osobně, ale podle toho, co se dá vyčíst z její tvorby je to mimořádný člověk. Veroničina práce se dá rozdělit do dvou kategorií - skvělá a ještě lepší^^
