trapný srdíčka..a my

To, že jsme sami, nás chrání. To, že nás to chrání, je tvoje vina. To, že je to tvoje vina, nás osamocuje...
.
.
A ty mi nevěříš. Nevěříš všem, kteří tě milujou. Vím, že nám nevěříš. Nesnaž se lhát, prosím. Ať na chvíli uvěřím, že máme cenu.
.
.
Cenu prázdna, tu kterou znáš. Jsem jako princezna bez koruny, koruna bez majitele.
Jsem pozdní příchod a výplod vlastní fantazie. A přesto mě vidíš takovou, jaká doopravdy jsem.
.
.
Vidíš kurvu, která je přesto nesmělá. Vidíš smutek, který nezakryje ani make-up šťastných. Vidíš konec, který potlačuje každý den a neví, kdy ho to bolí nejvíc.
.
.
Znám pocit štěstí, vyvoláváš ve mě pohodu, říkáš, že mě máš rád a mě to nestačí. Možná je tohle ta chyba. A já se s tím musím smířit...LEPŠÍ NĚCO NEŽ NIC? ne..lepší nic, než jen něco...a nebo všechno. (Zase jsi mě prokouknul). (A zase nechci uznat chybu).
.
.
*Musíme se vrátit k minulosti, možná jen tak něco napravím. Poznám zas tvou lásku...a zas budu naivní...
Víš, přemýšlím z 50% o tobě. Z toho půlku jen tak prosním,...zbytek je minulost a něco, co už nevrátím.
Chybíš mi. A ty to víš....*
.
.
Znáš mě jen z části. (... 1/1....)
...zlomek zapomění...možná by můj život chtěl trochu pořádku, méně lží, více pochopení a žádné city navíc.
..které nás ničí...
.
.
Třeba pochopím, že náš smysl je čekání. Jenže já čekám pořád. A dál nechci zapomínat. Je pozdě, na lásku i nenávist. A co je víc? Já to vím.
....tajemství....
.
.
Chápu, počítám, slibuju, miluju. Pořád, dneska, včera, zítra...Před tím, potom, teď....bude to,bylo to....je to....
.
.
Stejně ti jednou skončím v náruči.
.
.
Protože něco nás sbližuje.
.
.
Jsme si čím dál tím blíž.
.
.
Užívám...naposled samotu....Já nám věřím....zase spím....
.
.
Zítra mě vzbudíš....
.
.
Nelžu, jen sním.
-
-
-
-
*už vím, jací jsme. Je načase ti to říct
.
.
15:05
.
.
....už mi neubližuj...
.
.

já

to vzdávám*
.
.