Z ženského hlediska...

Asi to někdy zažila každá z nás. Bavíte se s klukem (nemusí to být partner, prostě zástupce opačného pohlaví), všechno probíhá bezproblémově… A on se vás najednou zeptá na něco, z čeho zrozpačitíte. Nebo zrudnete (to je můj případ), nebo dostanete menší nervový záchvat (i to byl můj případ). Je to otázka, na kterou odpovídat nechcete nebo neumíte…
Protože jsem expert na trapné situace, z vlastní zkušenosti jsem si sepsala pár dotazů, které mě vždycky přivedou do varu. Nebo způsobí to, že mám chuť tazatele nakopnout.

/Čtěte obezřetně, následující text je napsán pod vlivem velmi nepříjemných vzpomínek…/

1)„Kolik vážíš?“
Co k tomu říct? Určitě se najdou holky, které s touto otázkou problém nemají (kdybych vážila padesát kilo, taky s úsměvem odpovím). Bohužel mezi ně nepatřím. Je to tak důležité, vědět tuhle informaci? Ani moji rodiče nevědí, kolik vážím, jediný člověk, který to ví přesně, je můj doktor. A to mi naprosto vyhovuje.
Horší než tahle otázka je ale reakce na to, že tázaná neodpoví. Je několik možností:
a)Kluk začne hádat. (Když hádá míň, je to projev toho, že vás vidí hubenější, nebo chce jen uklidnit vzedmuté emoce?) Nejvíc mi v paměti utkvěla poznámka: „O trochu víc, než pytel cementu, ne?“
b)Dál se po tom nepídí. (S žádným takovým jsem se ještě nesetkala.)
c)Začne ho zajímat, proč neodpovídáte. Dobere se obvykle k tomu, že máte komplex ze svojí postavy a protože on je vlastně tak trochu psycholog, rozebere váš problém od útlého dětství, kdy na vás děti pokřikovaly „čau brontosaure“ až k dospívání, kdy vám kluk řekl, že „máš sice dobrý prsa, ale ty pneumatiky bys mohla zhubnout“. Prostě vás přivede do deprese, i když to neměl v úmyslu.

2)"Jsi panna?“
K tomu není co dodat, pokud s ním bude dotyčná chtít spát, řekne mu to sama, no ne? Do té doby mi to přijde jako zbytečně položená otázka… Obzvlášť, když se ptá někdo, komu do toho absolutně nic není. A když se takhle zeptá kluk v počátku známosti (v mém případě to kdysi bylo na prvním rande), docela mě to odradí.

3)„Ty jsi blinkala?“
Nevím, jak pro ostatní, ale pro mě není nic trapnějšího, než když se mi po alkoholu udělá špatně a… No jo, však víte. A po položení této otázky mám chuť vrhnout ještě jednou – na něj. Pokud se to už nestalo předtím. (To by ale byla položena jinak – Ty jsi blinkala… na mě?!)

4)„Jak to máš ráda?“
Akceptuje se odpověď „Já to nemám ráda.“? Ne? Škoda. Protože nepatřím mezi ty, kteří se o sexu otevřeně baví (asi to bude výchovou, u nás doma se slovo sex ani nevyslovovalo nahlas), nevím, co na tohle říct. Tak si to tazatel bude muset zjistit sám.

5)„Podvedls někdy svojí holku?“
Tuhle otázku jsem sem zařadila, přestože jí pokládá ona jemu. Považuju ji totiž za jednu z nejpitomějších, na které se můžeme my holky zeptat. Protože pokud odpověď zní „ano“, vlastně ji nechceme slyšet. A pokud on odpoví kladně, začneme o něm pochybovat. (I když já jsem asi nepoučitelná a stejně se vždycky zeptám. Naposled jsem se dozvěděla, že ano, ale že to bylo „protože ona pro mě nic neznamenala, tak jsem jí klidně podvedl, tobě bych to nikdy neudělal“. Což je sice krásně řečeno, ale v praxi…)

Závěrem bych chtěla říct, že tenhle text byl psaný pouze jako odreagování se ze vzpomínek. Při jeho psaní nebylo nikomu ublíženo (pouze ve vlastní fantazii).
Psychický stav autorky se pomalu vrací do normálu…