|
...která si to nikdy nepřečte, ne proto, že by nemohla, ale proto, že nechce.
 25.09.2008 30 2625(63) 0 |
Dohořelá cigareta
otisk rtěnky na sklenici
/"Červené nebo vinný střik?"/
Tvůj hlasitej a upřímnej smích
- tohle je Tvoje tvář ve společnosti.
/Dáš si ještě sklenku?/
Znám Tě ale i jinak...
Tvoje poprvé sbalený kufry...
Víš, jak bylo tý postavičce v pyžamu..?
/Maminko, nechoď.../
Moje slzy Tě nikdy nedojímaly.
Podruhý už jsem nebrečela
mlčení navenek a uvnitř spousta křiku
a ty ses vrátila...
...protože pršelo.
/NE kvůli mně./
Nikdy nezapomenu
na tátův vděčnej pohled
na jeho úlevnej úsměv...
...a já Tě v tu chvíli nenáviděla
za Tvojí aroganci a chlad.
Teď už jsem "velká holka",
nepůjčuju si potají Tvoji rtěnku
a starou lítost nahradil vztek.
Tvůj nezájem už tolik nebolí...
...anebo jo?
Dneska bych Ti asi ty kufry
pomohla odnýst, m a m i n k o.
otisk rtěnky na sklenici
/"Červené nebo vinný střik?"/
Tvůj hlasitej a upřímnej smích
- tohle je Tvoje tvář ve společnosti.
/Dáš si ještě sklenku?/
Znám Tě ale i jinak...
Tvoje poprvé sbalený kufry...
Víš, jak bylo tý postavičce v pyžamu..?
/Maminko, nechoď.../
Moje slzy Tě nikdy nedojímaly.
Podruhý už jsem nebrečela
mlčení navenek a uvnitř spousta křiku
a ty ses vrátila...
...protože pršelo.
/NE kvůli mně./
Nikdy nezapomenu
na tátův vděčnej pohled
na jeho úlevnej úsměv...
...a já Tě v tu chvíli nenáviděla
za Tvojí aroganci a chlad.
Teď už jsem "velká holka",
nepůjčuju si potají Tvoji rtěnku
a starou lítost nahradil vztek.
Tvůj nezájem už tolik nebolí...
...anebo jo?
Dneska bych Ti asi ty kufry
pomohla odnýst, m a m i n k o.
24.08.2014 - 21:54Vždycky mě to rozbulí... Jsi jediná, co mě umí vtáhnout do děje.. měla bys zas začít pořádně psát.
16.08.2011 - 19:40...ne protože nemůže, ale ona nechce... kéž by mi to nebylo tak děsně povědomý....rodiče si člověk nevybírá...bohužel.
05.02.2009 - 17:27to Nikytu: Už je to pryč, s mámou jsme zase "zadobře". Ale vždycky to ve mně zůstane, nikdy jí neodpustím, co udělala... A kdyby se to opakovalo... Nechci ani domyslet, co by se stalo.
Každopádně díky za komentář.:o)
Každopádně díky za komentář.:o)
05.02.2009 - 17:26to milancholik: Bohužel umím psát jen v depresi, smutku a vzteku, takže proto asi vznikají spíš pocitovky... :o) Děkuju moc za chválu, od tebe obzvlášť potěší...:o)
05.02.2009 - 01:47To musí strašně bolet... Je smutné, když se tohle děje mezi přáteli, ale když se to děje v rodiěn, je to mnohem horší... Drž se!
A mámě bych to vnutila k přečtení, ať si to užije!
A mámě bych to vnutila k přečtení, ať si to užije!
04.02.2009 - 22:59Moc krásná báseň vykoupená hořkým prožitkem... Pokud ze sebe taky takhle dostáváš smutek a vztek, je to ta nejkrásnější cesta a způsob, jak to udělat. Ani náznak závanu lacinosti, poctivá nádherná věc. Líbí se mi i ten detail s velikostí písmen...
03.01.2009 - 23:49Myslím, že se u tebe setkávají dva protipóly - nenávist a láska... To je asi ta nejhorší kombinace, jaká může být. Hodně štěstí a drž se!
16.11.2008 - 21:42Díky moc, snad jsem to ve zdraví přestála... Ale nikdy to nebude jako dřív.
16.11.2008 - 20:33hodně, hodně mě chytila za srdce...nevím ce na to dál říct...jen asi...drž a vydrž...
15.11.2008 - 10:18nejvic skvela...fakt..
je to hrozne smutny a silny...
preju hodne stesti a sily....
bez mamy/s mamou...
je to hrozne smutny a silny...
preju hodne stesti a sily....
bez mamy/s mamou...
15.10.2008 - 21:34Vztahy mezi lidmi jsou prostě někdy složitější, než si všichni dokážeme jen představit. Je to smutné, bolestivé, ale třeba je ještě naděje...
29.09.2008 - 18:41Hodila bych ji bez hodnocení, protože jsou věci, tkeré nelze hodnotit ( v tom dobrém slova smyslu), tohle je jedna z nich.
29.09.2008 - 18:27Tak tahle básnička mě pravdi dost sebrala...asi nejvíc ze všech, co jsem tu četla, navíc, když jsi ji psala ještě ty... Je to krásně napsaný, ale fakt mě to sebralo, nevím, co víc na to říct...
28.09.2008 - 18:58Anet... Děkuju. Ani nevíš, jak moc mi tvůj koment pomoh... Nemám slov - prostě díky.
26.09.2008 - 23:44hodne.hodne dobra basen! sqele podany.-rikam jako /psanec/
ale jako anet musim rict, ze.. nemam slov. je to strasne prozity..verim tomu, ze pravdivy. a o to bolestivejsi.
ta basen me dostala.
a ikdyz je ten konec ironickej.neverim mu. ..myslim, ze by ti to bylo zase lito..ale tahle /tvrda podoba/ je asi jednodussi.
drz se. tohle je Pribeh!
preju ti, ne at vyhrajes, ale at moc neztratis...silu a lasku.
adrianne
ale jako anet musim rict, ze.. nemam slov. je to strasne prozity..verim tomu, ze pravdivy. a o to bolestivejsi.
ta basen me dostala.
a ikdyz je ten konec ironickej.neverim mu. ..myslim, ze by ti to bylo zase lito..ale tahle /tvrda podoba/ je asi jednodussi.
drz se. tohle je Pribeh!
preju ti, ne at vyhrajes, ale at moc neztratis...silu a lasku.
adrianne
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Mámě : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Z ženského hlediska...
Předchozí dílo autora : Hola, amigos...
