PROPOJENÍ

Proč mne tento svět nebaví

... nejdu v jeho drahách

a raději chci žít v pozadí

kde samota leckdy sžírá

však nelekám se jí

má mysl mne sytí

jen s ní mohu býti živá.



Jsem jako ptáček v letu

který zří svět z výšky

vznáším se a vstupuji do oblaku

když andělé předčítají z nebeské knížky

prý svět zas brzy uzdraví se

z temnoty zbydou jenom střípky

a světlo všude rozžehne, závoj ze zlatavé nitky.



Na hrudi solární květ se rozpíná

vesmírnou láskou kvete a sílí

proud energií nitro otevírá

jen doušek nechám tě nasát

k ostatnímu dojdeš vlastní pílí.



Ač tento svět netěší mne

on pomáhá mi růsti

jak náruč matky konejší mne

když v pevnou skálu bořím svoje pěsti

pak mělké rány něžně ovine mi

a vynese do míst, kde rozpouští se meze

ten pocit propojení miluji

lehkost bytí nezdolají mraky ani bouře.