přidáno 20.07.2024
hodnoceno 3
čteno 83(7)
posláno 0
V prazvlaštní krajině such,hledám tvou stopu.

Marně naslouchám,

neslyšíc tlukot tvého srdce.

Zvonky smichu kam poděly se ?

Kolem prach, mlha nebo vědomí,

nechce vědět víc.

Srdce sevřené v strachu.

Hledám marně stopu kudys odešel.

Z oka mi ztéká nejedna slza .

V sedlině prachu tvoří koryto.

Pohyb dlaně,čmouha,abstrakce na obličeji.

Zkrvavěné oči smutkem.

O naději,začínám pochybovat.

Mnohé se se stává skutkem.

Prý jen nemilovat.
přidáno 24.07.2024 - 11:07
Psavec: Hanulka: Děkuji vám oběma za komentáře.
přidáno 24.07.2024 - 06:10
Dandy : v této básni cítím hlubokou melancholii a touhu po nalezení ztraceného. Mluvíš o prachu, mlze a ztracených stopách, což evokuje pocit ztráty a osamění. Přestože se zdá, že jsi ztratil naději, stále hledáš. To je silné a lidské. Možná je v tom i krása – v tom, že i přes bolest a nejistotu, stále pokračuješ vpřed.Děkuji !
přidáno 23.07.2024 - 22:23
Naděje neumírá.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vědět víc. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Cestou .
Předchozí dílo autora : Vzpomínka

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming