Tajemství staré půdy

Pomalu jsem vlezla na starou půdu, dřevěná prkna nepříjemně vrzaly a celou dobu mě dráždil neodbytný pocit, jako by se tady, v tomhle temném prostoru, obklopeném starým, zatuchlým dřevem, ukrývalo nějaké tajemství.
Všude kolem se povalovalo neuvěřitelné množství krámu a harampádí, starý nábytek, všechno pokryté několikacentimetrovou vrstvou prachu a špíny, musela jsem se na chviličku zastavit, jelikož se mi docela zamotala hlava, zřejmě z těžkého vzduchu a podivné energie, která tímhle místem prosákla skrz na skrz.
Celá tahle oblast okolo Zlatých hor byla opředena zvláštní atmosférou, Sudety mají prostě své temné kouzlo, obzvláště pro mne, proto jsem se neváhala a vydala se svými přáteli na průzkum tajuplné, staré vily u lesa.
Už, když jsme sem přijeli, cítila jsem zvláštní chvění, o kus dál je osada Salisov, kde se narodil, mimo jiné, Kurt Knispel, venku mírně poprchávalo a lesy tiše šuměly.
Hned při výstupu z auta jsem okamžitě nasávala zdejší atmosféru, poněvadž období druhé světové války mě opravdu zajímalo už od útlého mládí.
Zvědavě jsem si půdu prohlížela dál, schovávalo se tu něco, co mě lákalo, ba či přímo volalo, cítila jsem v srdci, že jsem tu z nějakého důvodu měla být, ale z jakého?
To už mi známo nebylo, ale pohltil mě pocit natolik silný, až se mi rozbušilo srdce jako zvon, zrychlil se dech a všude po těle zježily jemné chloupky, úplně mi běhal mráz po zádech, jak intenzivní sílu tohle místo mělo.
Táhlo mě to zadní části, říkala jsem si, podívám se a rychle pryč.
Okolní energie začala být totiž natolik hmatatelná, že mě najednou přepadl tísnivý pocit přítomnosti někoho dalšího, který by tu už dávno být neměl.
Kvapně jsem překročila zaprášené fošny, ležící na zemi, jedna se mi však sesmekla pod nohama, takže jsem zakopla a parádně se natáhla, přímo do toho prachu a špíny, až to zadunělo, ale po chvilkovém rozkoukání v prašném oblaku jsem zřejmě objevila to, co mě tady tak mimosmyslově lákalo.
Pod starou, ztrouchnivělou židlí se schovávala malá, dřevěná bedýnka.
Opatrně jsem ji vytáhla, dlaní otřela prach a zvědavě nakoukla dovnitř. Byla plná starých fotek, nějakých šperků, ale to nejdůležitější čekalo vevnitř, malá černá krabička, ukrývající poklad.
S potěšením jsem ji otevřela a našla uvnitř krásný Železný kříž 2. třídy i s nádhernou stuhou, černo červeno bílé barvy, skoro se mi až tajil dech, když jsem ho vzala dlaně, cítila ten chladný kov na vyhřáté kůži a prstíkem hladila jeho hrany.
Už od mládí trpím fetišem na tenhle typ militárií a nález takového pokladu mi udělal neuvěřitelnou radost, navlékla jsem si ho na řetízek a rozpustile pověsila na krk a na chvilku zavřela oči, protože mě najednou, zničehonic, začal zmáhat silný pocit mdloby, hlava se mi zatočila a příšerný tlak na hrudníku mě sebral dech natolik, že jsem se propadla do milosrdné tmy.
O chvíli později mě probudilo zvláštní světlo, půda byla uklizená a já si uvědomila, že se zřejmě nacházím na stejném místě, ale v jiné době, vyděšeně jsem zírala kolem, na sobě pouze bílou košilku, hedvábnou s jemnou krajkou, bílé kalhotky a na krku ten Železný kříž na řetízku, který mi stačil zapadnout mezi bujná ňadra a docela mě studil na kůži.
Pak znovu přišel ten pocit, že na mě někdo kouká, vzhlédla jsem ze země a přímo přede mnou stál důstojník Waffen - SS v krásné, fešácké uniformě, s rozkročenýma nohama v nádherně vyleštěných holínkách, tělem mi projelo vzrušení jako tisíce voltů, jak nádherně se leskly.
Upřeně, se sevřenými, úzkými rty se na mě díval jiskrně modrýma očima, které mu doslova zářily zpod štítku důstojnické čepice s Totenkopfem.
Úžasem jsem skoro nemohla popadnout dech, cítila jsem, jak se mi tím přísným a drsným pohledem německého oficíra nahrnula krev do buclatých tváří a v klíně rozhořel oheň.
Oněměle jsem očima hltala jeho vysokou a ramenatou a štíhlou postavu v krásné, německé uniformě, s rukama přísně v bok, obličej s ostrými rysy a hranatou bradou, vyznamenání na hrudi a přezku vojenského opasku.
Pro boha živého, vždyť bych se ho měla bát!? Kde se tu vzal a co tu dělám já, v bílé košilce, sedíc na zemi bosá, však místo strachu umírajíc neuvěřitelnou touhou, kundičku jsem měla už tak promočenou, že jsem zřetelně cítila, jak mi ta horká šťáva teče po stehnech na dřevěnou podlahu.
Zřejmě si mého chtivého vzplanutí všiml také, podle mírného úsměvu, který mu vykvetl na tváři, pousmál se jedním koutkem úst a zlověstně na mě zablýskal svýma ledově modrýma očima, až jsem zaúpěla roztoužením a musela se kousnout do jazyku.
Kvapně ke mně přišel a hrubě mě vytáhl za ruku ze země a druhou vší silou chytil pod krk, stisk měl surový a horký, drsně mě kousl do rtu, až to zabolelo a pak se mi zadíval přímo do očí.
„Teď budeš kurvička pana velitele, rozumíš?!?“ zasyčel na mě tvrdou němčinou, poštěváček už mi doslova pulzoval k zešílení, pička se divoce svírala, jak strašně jsem chtěla, aby mě tenhle uniformovanej parchant pořádně znásilnil. Serval mi z krku řetízek s Železným křížem, asi aby mu nepřekážel a mrsknul ho na zem.
„Ano, pane veliteli…“ pípla jsem tence, kupodivu taky německy, v očích nezvladatelný žár touhy.
Sevřel mi hrdlo pod bradou ještě silněji, druhou rukou drsně promnul má velká prsa, doslova je drtil v prstech, surově a hrubě, což mě dráždilo k zešílení, bradavky už jsem měla úplně zduřelé, zřetelně jsem cítila jeho zrychlený dech a živočišnou horkost, která z něj sálala, jak moc chtěl moji kundičku pořádně protáhnout.
Čapnul mě drsně za ruku a odtáhl ke křeslu, které na půdě bylo, tvrdě mě srazil na zem a přikázal mi, ať si kleknu. Ráda jsem ho poslechla a vyhověla jeho přání, vůbec se mnou nemazal, což bylo přesně to, co mě přivádělo do varu.
Vší silou mě drapl za vlasy a tvář mi přitlačil ke svému, už pořádně nabitému rozkroku, byl neuvěřitelně tvrdej a pořádnej, třel mi obličej o napnutou látku šedozelených vojenských kalhot a docela už funěl zvířecí vášní.
„Pěkně mi ho vykuř, dělej!“ přikázal mi řízně a rychle ho vytáhl ven, hned jsem ho vzala do pusinky, nemusel mě dlouho pobízet, měl krásně zduřelý a velký žalud, který se mi málem nevešel mezi zuby, začala jsem ho laškovně sát rty, šimrat jazykem, jemně zoubky dráždit uzdičku, ale tohle mu bylo málo, pořádně mi sevřel hlavu v dlaních a začal mě bezostyšně mrdat až do krku, doslova mě dusil tím svým horkým, tvrdým bodákem, sliny mi tekly až po bradě, jak jsem ho měla plnou pusu, na chviličku ho vytáhl a pořádně mi s ním nafackoval, začala jsem mu vášnivě lízat a sát koule, vzdychala jsem u toho už, přesně jako správná kurvička pana velitele.
Když se dostatečně nabažil, znovu mi drsně chytil hlavu a narval mi ho do pusy až po koule, vší silou jsem ho držela za ty nádherný holínky a hltala ho jako zběsilá, dávila jsem se těmi dvaadvaceti centimetry tvrdé německé disciplíny, z kundy už mi stříkaly proudy horké šťávy, jak rajcovní tohle pro mě bylo.
„Vstávej! Dělej!“ křiknul na mě najednou a drsně mě hodil na křeslo a poručil, ať si hezky kleknu a vyšpulím na něho prdel.
Poslušně jsem vyhověla přání svého pana velitele a třásla se už nedočkavostí, že teprve teď dostanu pořádně tvrdou vojenskou diktaturu, rozkošnicky mi rukama hnětl půlky, hrubě je mačkal, pak mi pořádně jednu střelil přes vystrčenou prcku, že jsem měla pocit, že mi ze zadku stáhl kůži.
„Auuuu!“ vykřikla jsem bolestně, ale bylo to strašně vzrušující, rychle si sundal vojenský opasek a švihnul mě ještě více, zařvala jsem znovu a daleko hlasitěji, on mi mezitím dýkou věrnosti rozpáral kalhotky a prsty vší silou stiskl zduřelý klitoris, zmáčkl ho tak, až jsem znovu zaječela bolestí a chtíčem zároveň.
„Jen pěkně křič, ty kurvo!“ syčel nadrženě, opaskem mě pořádně přitáhl u krku a drsně mi ho tam napasoval až po koule, až jsem vyhekla leknutím, jak pořádnýho čuráka měl.
Nevybíravě se do mě obul, šukal mě hodně tvrdě, přirážel nadoraz, až jsem cítila jak po mě sešvihané prdeli fackuje koulema, hlasitě jsem sténala na celou půdu, tekla jako protržená přehrada, dlaní mi drsně sevřel pusu, asi, aby mě nikdo neslyšel, chtivě jsem mu vzdychala a sténala do velké dlaně, jakou slast mi tenhle nekompromisní přístup dával, chvílemi jsem měla pocit, že se rozkoší rozplynu.
Když cítil, jako ho hladově svírám a vsávám dovnitř, vytáhl ho ven, drsně mě chytil za vlasy a vší silou kousl krku.
„Ještě ne! Uděláš se, až budu chtít já!“ šeptal mi zuřivě do ucha a prsty pořádně promnul řitní díru.
„Ne! Do zadku ne!“ vykřikla jsem vyděšeně, poněvadž na anál jsem nebyla vůbec připravená, ale jako kurva nadrženýho pana důstojníka jsem neměla moc prostoru na svůj vlastní názor.
Přitáhl mě za vlasy ještě silněji a pod krk vrazil dýku věrnosti, pěkně mi ji nabroušeným ostřím přitlačil ke pulzující tepně na krku.
„Drž hubu! Nebo uvidíš!!!!!“ zařval na mě a páskem mi znovu jednu pořádně švihnul „jseš moje kurva a budeš mě poslouchat! Rozumíš?!“
„Ano, pane veliteli!“ pípla jsem tence.
„Tak jsi hodná kurvička…“ řekl mi pobaveně s chtíčem v hlase, plivnul rovnou na anální dírku a tím pořádným, tvrdým žaludem už se rychle dobýval dovnitř.
To už docela hekal vzrušením, když mi ho cpal do zadku, celý se tam úplně nevešel, měla jsem prcinku docela úzkou, pořádně mi roztahoval půlky od sebe, nadrženě funěl, chtěla jsem si u toho dráždit kundičku, ale nedovolil mi to.
Když se dostatečně nabažil šukání mojí prdelky, zpátky mi ho vrazil do kundičky až po koule, už jsem byla tak rozpálená, že párkrát pořádně zasunul a už mi ve štěrbince divoce škubalo, kroutila jsem se pod ním nepopsanou rozkoší a hlasitě řvala na celou půdu, když mě divoce mrdal, stříkala jsem jako fontána, drsně mě chytil za paže, aby mohl přirážet ještě silněji, až mě pohltil nádherný, horký a živočišný orgasmus, hlasitě jsem vykřikla a s horkým gejzírem kundí šťávy jsem se udělala jako nikdy v životě, až jsem se chvilku nemohla ani nadechnout, jak intenzivní tohle bylo.
Mezitím mě znovu drsně drapl za hlavu, nacpal mi ho do pusy a s pořádnými přírazy až na mandle, s divokým funěním a sténáním se mi úlevně vystříkal do krku, že jsem se tou dávkou horké munice málem udusila.
Celá jsem se ještě chvěla neuvěřitelně silným orgasmem, když tu obzor náhle potemněl a zdáli na mě volaly hlasy, známé a blízké.
„Marťo… Marťo!!!“ skláněli se nade mnou kamarádi, kteří mě vzali na průzkum, s docela vyděšenými výrazy.
„Co se děje?“ zašeptala jsem a vykuleně na ně koukala, ještě zmatená a roztřesená z toho, co jsem právě zažila.
„Jsi v pořádku? Je ti dobře?“ zajímali se a starostlivě se na sebe dívali.
„Jo, proč…“ nechápala jsem.
„Už deset minut tě tady křísíme, omdlela jsi a nemohli jsme tě vůbec vzbudit…“
„To je asi tím vzduchem tady a podivnou atmosférou tohohle místa…“ odpověděla jsem jim zaraženě, pomohli mi vstát na nohy, zase byla zpátky zaprášená podlaha, nepořádek, mí přátelé, já ve své oblíbené černé.
Když jsme rychle opouštěli půdu, všimla jsem si, že v prachu, poblíž starého plesnivého křesla, leží můj řetízek s Železným křížem.
Kde se tu vzal? Když jsem si ho dala na krk a pak omdlela?!
Rychle jsem ho sebrala, schovala do kabelky a se spokojeným úsměvem nasedla do auta.
„Vypadá to, že už jsi v pohodě…“ ulevilo se přátelům, když viděli můj blažený výraz „máš nějaký plány na večer?“
Prstem jsem pohladila Železný kříž v kabelce a zatvářila se velmi unaveně.
„No, nevím jak vy, ale já už se fakt těším domů do postele...“