Perfektní rodina?

Tmavá zákoutí v mysli vidívám,
v nich sklíčen sedávám,
hádky přes zdi slyšet byly,
svět rozpadl se v mé dlani.

Každé ráno hledal jsem ta správná místa,
abych veděl, že to není pravda,
pátral jsem,
abych zjistil, že nepatřím do našeho světa.

Všichni plní lásky byli,
aby mohli způsobit bolest tvému srdci,
bez chyb se jevili,
aby mohli zneužít tvé křehkosti.

V dobách trýzněni jsem se po rodině sháněl,
ve snech o záchraně snil,
v slzách a smutku se topil.

Uvědomění se v mé hlavě usadilo,
úzkost stlačovala mou hruď,
všude úzko bylo.

Nikdy jsme nebyli perfektní rodina,
jen má hlava mě chránila před silami temna.