Hadí proroctví

2. Dvojčata

Na okraji Kolumbijské oblasti se dvojčata právě pokoušela čmajznout zásilku drogovému kartelu. Nešlo ani tak o drogy, jako spíš o dron, který je nesl. Kromě toho, že znali každý centimetr půdy, věděli přesně i vzdušné trasy pašeráckých dronů. Elektrické čtyřkolky nechali schované pod stromy na začátku lesa.

Zaujali strategickou pozici na kopci v kamení a písku. Dva stejně oblečení zakuklenci se váleli na zemi. " Musíme ještě počkat " promluvil ženský hlas zpod šátku.
Viky byla starší o pár minut a tak se neustále tvářila, že všemu velí. Samozřejmě, že dron mohli hacknout ze země, ale to by už nebyla taková zábava. Skyboardy měli připravené vedle sebe na zemi. Victoria právě koukala dalekohledem do prostoru před nimi. Tobias ležel na zádech a kontroloval vzdušný prostor na druhé straně.

Po patnácti minutách slyšel pohyb a po chvilce i syčení. " Nehýbej se " zašeptal. Pomalu sáhl pro nůž a odhadoval vzdálenost. Když had přelezl Viktoriiny nohy, jedním rychlým pohybem připíchnul hadí hlavu k zemi. " Tak a máme to i s večeří " zašklebil se.

Uplynuly další minuty a objevily se tři drony v pětimetrových rozestupech. Počkali až je přeletí. Konečně začala ta pravá jízda. Pro dvojčata to byla skvělá příležitost, jak doplnit dávku adrenalinu a pobavit se. Skoro synchronně zmáčkli tlačítko na spodní straně svých skyboardů, které se vznesly půl metru nad zem a nastoupili. Speciální boty se automaticky přicucly k povrchu boardů a mohli začít s pronásledováním.

Každý to vzal z jiné strany a Vicky držela v ruce předem připravenou síť. Když zaujali pozice, naznačila bratrovi rukou nůžky. On okamžitě zareagoval a přiblížil se k ní na pět metrů. Tenhle synchronní kousek si zkoušeli už mockrát, takže se dalo předpokládat, že ani jeden z nich neudělá nic nečekaného.
Victoria hodila síť a vítr jí okamžitě prudce strhnul dozadu tak, že vlála jako na kusy rozstřílená vlajka. Její bratr bleskurychle zareagoval přesunem za ní a jednou rukou chytil zlehka druhý konec sítě. Automaticky zaklekli a drželi se jednou rukou svých boardů. Srovnal vzdálenost mezi nimi, pak už jen stačilo vybrat si cíl.

Vystoupaly vzhůru nad jeden z dronů, přehodili přes něj síť a začali plynule klesat. Dron ještě chvíli na zemi vydával tlumený bzučivý zvuk, než se rozsvítilo červené světýlko na spodní straně. Věděli, že ještě než se vypne, pošle souřadnice svému majiteli. Mezitím ho Tobias začal vymotávat. K čtyřkolkám to nebylo daleko. Jejich další cesta vedla do Portoviejo v Ekvádoru. V přístavu mohli najít kupce a promyslet si co budou dělat dál.