Tanec se samotou

hostíš samotu
vínem, slaninou i rohlíkem
čekáš na ticho
ale kolovrátek
mísí mysl s články od novin
inkoust písmenek jak posvátným rojem much bzučí přímo z hlavy
chce se podělit

samota nevrle klepe kolenem o linoleum
-

hostíš samotu zalykáním a dalším lokem rosé
při společenské hře setnete několik smyček i s provazem
ironicky se zasmějete animacím v televizi
my přece nikoho nepotřebujem

ale malá baterka mi zůstala svítit v zátylku i při úplné tmě
jestli něco cítím tak právě teď je důležité
přinést vše i s podnosem


pozdravit pána v županu kterému nepřijel výtah na danou vteřinu
minout souseda jehož maminka zemřela loni na zmatenost
syčení masa když krájíš život do pusy
ňafáni na schodech nevrlého psa
a všechny ty šmouhy rozjetého vlaku
zadýchat se pro myšlenky které nestíháš říct

samota v koutu předsíně
si češe zacuchané vlasy

-

obejmeš polštář a ten se mění v cihlovou zeď hrudi kohokoli
samota vezme nůž a naznačí co všechno dělí tvůj svět
od pohodlí
polštář od skutečného tepla dění
ulomím kousek hořké čokolády a zamíchám jím kakao k snídani
pořád jsme tak nějak sami i se šmouhami

-

a ta malá jak studna prázdná samota se začervená
zasmrkáš a pohostíš jí černým čajem
hlína je moje už od loňského jara
stačí nedbat na prostor mezi prsty
kámen je jediný kdo studí i když kvete
po smrti se vybarvíš zase mládím
jen polkni ten tvrdý kámen do břicha ať ho strávíš do dalšího léta

samota baletí na parapetu a okusuje novinový papír
štípe do krku i zápěstních kůstek
na zdi tepe vteřina

na co že si to hrajem?
zatlač mi na víčka nechci se prát

voní po sešlapaném lese mír