Kreslené vtipy

Máte rádi kreslené vtipy? Já ano!

Pamatuju jeden od pana Renčína, ve sněhu leží potlučení pánové se zlomenými lyžemi a ohnutými hůlkami a pod tím je text: Tak jsme vyzkoušeli produkty firem Marker, Fischer, Tecnika, ale do budoucna zůstaneme přece jen věrni vinařským závodům Mikulov? Kobylí? – neručím za správnost.

Druhý vtip, ten je hlavní. Renčín podruhé.

Kdysi jsem byl pozván, abych na mezinárodním setkání dendrochronologů (to opravdu existuje, najdete na wikipediii) pojednal výtvarný doprovod toho setkání.. Poslal jsem do chaty Babůrek na Šumavě svoje dřevěné obrazy a když jsem tam dorazil, pan prof. Jeník se svými studenty už měli obrazy pověšené a dokončovali jen popisky. Skoro hotovo.

Ale já, já jsem se nejdřív ani nešel podívat, jak všechno visí – měl jsem na práci něco důležitějšího. Oni totiž organizátoři dostali na propagaci setkání obrázek – vtip od pana Renčína. Ten vtip byl na pozvánce, na plakátě i na triku, které každý účastník dostal. A já jsem nejdřív ze všeho chtěl mít to triko!

V „recepci“ seděla hezká mladá slečna a když jsem jí řekl kdo jsem, a hlavně co chci, zeptala se mě na velikost a já jsem řekl M, nebo L. A triko jsem dostal. Ale zdálo se mi, že nikdo nejeví dostatek nadšení nad obrázkem, na kterém byl dřevorubec s pilou, který právě porazil strom. Jenže na pařezu, který zbyl, nebyly nakreslené letokruhy, ale otisk palce. Jako zásah člověka, možná. Další možná vysvětlení nechám na vás. Pořád, ještě dnes jsem přesvědčený, že tahle umělecká zkratka pana Renčína, otisk palce místo letokruhů, nemá daleko ke genialitě!

Řekl jsem dívce, jestli si pořádně všimla toho obrázku?

Pana Renčína všichni známe, smála se mi a jedna naše účastnice má k němu blízko, je příbuzná, tak proto…

A já zas řekl – ale všimla jste si, že je to geniální?

Proč myslíte?-zvážněla.

A já na to, že to nejsou letokruhy, ale otisk prstu.

A ona pochopila, sebrala mi to triko a vlítla do vedlejší místnosti, přerušila přednášku a všem anglicky vysvětlovala smysl toho obrázku! Obrázku beze slov. A oni se honem

koukali na pozvánku a koukali taky na prsa krásné Řekyně, která to triko už měla na sobě.

Tak to opravdu bylo.

Lidi se pořádně nepodívali a kdo se podíval, ten myslel, že všichni vidí to stejné co on a tak mlčel. S prof. Jeníkem jsme potom chystali pro studenty soutěž v poznávání dřeva v mých obrazech, kterou jsem já trochu shodil – řekl jsem, že sám bych soutěžit nechtěl…

Pak jsme docela vesele trochu přednášeli o přehledu dřevin.

Pokud čekáte nějaké naučení, tak já žádné nemám a ani nepřipojuju. Jestli najdu to triko – to víte, že najdu, dal jsem si ho za rámeček! - připojím obrázek. Připojuju.

No – a na závěr, nevím proč zrovna do třetice, pro vás mám ještě jeden kreslený vtip, odkaz na něj mi poslal jeden škodolibý známý, když jsem napsal a vydal svou Čítanku. Patřičnou. (Ještě pořád se dá koupit!)

Tenhle vtip bohužel nedokončil Josef Molín…jen nahodil.

Do knihovny, obrovské, s regály až do stropu a s vážným pánem v popředí vchází mladá, zřejmě atraktivní paní a s letmým pohledem na ty spousty knih mu říká - A tohle všechno jsi přečetl, hlupáčku?

Vtipné, že? Ha ha