03.10.2023 4 332(6) 0 |
Již jsem tu párkrát psala o mých zážitcích z druhé strany zeměkoule, od protinožců.
Dnes jsem zavzpomínala, jak jsme rádi procházeli velkoměsto Sydney, které má přes 5 milionů obyvatel. Je nejstarším a největším městem Austrálie a také hlavním městem státu New South Wales. Chodit po ulicích Sydney je pro Evropana zážitek. Já jsem chtěla vidět Operu a koncert v ní.
Ale především Harbour Bridge. Největší "ramínko" světa, přístavní most v Sydney, zvaný "Coat hanger". Tento most zakončují z obou stran čtyři pylony, které jsou jako vysoké kamenné věže 89m vysoké. Nejsem wikipedie, to mám vše opsané a ofocené z destiček přímo na mostu. A tak přidám další rozměry : most je dlouhý 1149m a včetně 503m dlouhého oblouku, 49m široký a je nad hladinou moře 52m. Tedy výška celkem je 134m.
Určitě si vzpomenete na herce Paula Hogana z filmu Krokodýl Dundee. I ten si zde jako mladý dělník přivydělával jako natěrač mostu. Most se neustále natírá. Ocel musí být nepřetržitě čerstvě natřená. Most je nejtěžší na světě - 52732 tun oceli.
Most jsme přejeli autem, ale šli jsme i přes most pěšky. Vstup na oblouk je možný, ale také velmi drahý. V letošním roce právě oslavil 100let svého trvání. Proto jsem si na to vzpomenula.
Ještě někdy napíši o kolébce kulturního národa Austrálie - což je Opera v Sydney.
Největší "ramínko" světa : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Krása podzimu
Předchozí dílo autora : Láska na věky
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX