Krvavá lázeň

            KRVAVÁ LÁZEŇ

      Dvoj až pětibřité řezy přes tepnu
      proč nemám normální žiletku
      zápěstí nadranc a stejně nezhebnu
      měl jsem si koupit, vždyť jsou za pětku.

      Ve vaně voda barví se krví rudou
      však běda, běda, je to z kůže jen
      a stejné cáry z celého nitra zbudou
      i z duše, která musí z těla ven.

      Já zoufám si, však co mi platné je
      bít hlavou o zeď, o stůl, o podlahu
      ty zničilas všechny mé naděje
      zrádkyně, našeho vztahu vrahu.

      Je mi ňák blbě, slábo se mi dělá
      já pohled na krev prostě nesnáším
      a na svou vlastní – to vždycky omdlím zcela
      tonu s myšlenkou, že tys mi byla vším.

      Zakuckal jsem se, co voda v plicích zmůže
      pryč odtud, to jsem pochopil
      rychle vymývám krev z vany i z kůže
      vždyť bych se tady málem utopil.

      Dál musím jít vstříc pusté beznaději
      temnému dni a bezútěšné noci
      vzpomínat na to, co jsem měl nejraději
      jen s touhou, bez lásky, bez pomoci.

      Podruhé stejnou chybu neudělám
      proč se mám takhle trápit pro štětku
      vezmu si k vaně, když nedám přednost střelám
      cigára, chlast a správnou žiletku.