Jak se naučit žíti s "cockroaches"

Při mém pobytu v Austrálii jsem se setkala s různými zvířatky. Samozřejmě my Evropané máme rádi klokany a koaly. Ale jak jsem již psala hadi a pavouci, ale také cockroaches neboli česky švábi, s těmi se naučíte žít.

To jsem si to jednoho sobotního rána popěvovala ve sprcháči, protože bylo již po ránu ukrutné vedro, přes 40 st.Celsia. Vždy jsem se osvěžila a pak jsem udělala snídani a vyráželi jsme k moři. Tentokrát mne společnost dělali cockroaches ve sprchovém zákoutí. Ale jak bylo vedro, bylo jich mnoho. Jenže v Austrálii jsou velikosti až deset centimetrů. Když jsem pohleděla kolem sebe na strop a kachle všude cockroaches. Začala jsem ječet jak Viktorka, vyběhla z koupelny a běžela nahoru do ložnice. Robert mne honil jenže já byla úplně nahá, on se hrozně smál a já vyběhla na balkon, a tam jsem se snažila uklidnit. Když kolem šel pán a smál se s palcem nahoru. Začala jsem se omlouvat, protože jsem si chytla za ňadra a uvědomila si , že jsem nahá. V Austrálii se lidé hodně usmívají, morousů je tam pramálo. Když jsem si rychle vyhledávala osušku do které bych se zabalila, abych nebudila rozruch. Stál vedle mne už Robert a též se smál.
S cochoraches se musíte naučit žít. Prostě je pantoflí nevymlátíte, za prvé to hrozně křupe a za druhé neumím zabíjet. Na šustění v kuchyni jsem si časem zvykla, tudy nám nalézali do domu. Naučila jsem se s nimi žít a chytala jsem je na lopatku a vynášela na zahrádku.

Pohled do modravé dáli na moře mne vždy uklidnil. Tak vám zase jeden předkládám.
Mějte hezkou sobotu.