Urvaný list

Jsoucno utkané z chůze a fotek,
Právě nekončí, leč začíná.
I teď po stopách kráčím,
Krásu nevidím je tam.

Přede dveřmi a za okny vidět je svět.
Snad je tam i teď, převeliký svět.
Snad, že sebral jsem z trávy květ,
Jen mrtvý je, plný bolesti.

Odvážím se tam jít a být sám sebou?
Ne, já nechci pryč ó světe.
Být jsem byl a budu, ale tak dobrá.
Šel jsem ven.

Zklamal jsem se asi zas,
Že líbil se mi ten pod obraz.
Ta dále jak vzduchem proudí,
Náhle po mě člověk loudí.

Jsem doma, no, co na to říct,
Snad jen, že svět, co nevidět spatřím.
Teď snad na čase je spát,
Zítřek začne a skončí zas.