Moje duše

Proti hrám nic nemám, ale tohle není už jenom hra. Je to život. Pokud chceš hrát podle pravidel. Potom se i já naučím hrát podle pravidel. V přírodě je pravidlem, že ten nejsilnější vyhrává. Mezi lidmi, kteří se snaží a dodržují zákony, podle toho v jaké zemi právě teď jsou, se pravidlo nejsilnějšího nesnese s tím, že někdo má moc. Moc je to největší zlo i dobro na světě. Ovládne i mysl ostatních a výsledek jsou skutky, které děláme správně. Měním sám sebe po fyzické i psychické stránce, modifikuji se a přizpůsobuji se svým potřebám a touhám, prostě myslím. Jsem silnější, když vím co dělám a slabší, když to co dělám, nedokáži ovlivnit a ovládat. Sebekontrola, psychika, pocity, inteligence a naše srdce. Myslím si, že ten čas, který mám k dispozici už se nemůže zkopírovat ani uložit, proto tomu říkám život. Žiji jen jednou. Proto co to je hra? Podobno životu má pravidla, můžeme ji ovlivnit a vždy bude vítěz a poražený. Na rozdíl od mého života se dá uložit a zkopírovat a tak tady může být navěky. Já ne a není to jednoduché. Je tolik otázek a odpovědí. Jsem jen hloupý živočich, který žije a koexistuje tu. Pravidla začínají v rodinném kruhu, pak ve škole, práci a nakonec v životě samotném. Jsem a nejsem dokonalý. Jing a jang. Život a smrt až dojdeme k nevědomí, kde to na co jsme mohli najít odpovědi už nemůžeme zodpovědět. Pojímám život jako cestu ke smrti, protože co se stane s mou duší po smrti jednoduše nevím. Ve hře si domyslím anděli a satany. Stejně v životě na to nikdy nepřijdu. Proč, když jsem zdravý a vím, že život není taková sranda jako jsou hry, čas od času duši nejde nalézt a tvářím se nemístně? Jsem snad nemocný? Mám si vzít v práci volno pro nepřítomnost duše? Jsem celek, i když se měním s každou sekundou. Lidi mi doopravdy stárneme! Jinak se to popsat nedá. Nevědomost v mém životě opravdu nic neomlouvá, neomlouvala a omlouvat nebude. Život bolí, víc než hřeje. Prozatím. Já se změny nedožiju, ale každý další může. Vím, že svět se mění. S námi i bez nás. Nechci nikomu radit, ale všechno na světě je jasný jak facka. Je to realita. Buď to tak je a nebo je to jinak. Tak to beru já. Každopádně moje duše je můj majetek a já s ní pracuji od chvíle, kdy jsem se narodil.