Sídlo slečny Šklíby V.

Slečna Šklíby si odemkla, vjela na vozíčku do prostorné haly a zavřela za sebou dveře. Bahno z jejího vozíčku ( patrně ještě ze záhonu) se ihned seznámilo s bílým ( také jistě velmi drahým) kobercem. "Však on to někdo uklidí." Řekla si pro sebe a dál si toho už nevšímala. Co jí však neuniklo byla dvě mohutná schodiště, která jistě vedla do druhého patra budovy. Pochopitelně se mezi nimi nacházel výtah, aby se tam mohla dostat i naše vozíčkářka. Na stěnách místnosti visely zarámované obrazy abstraktního umění. Šklíba si toho hned všimla a to by nebyla ona, aby hned nepřispěla nějakým svým absolutně neužitečným komentářem. "Kterej vidlák tohleto maloval, vždyť to jsou jen nějaký šmouhy na plátně, to bych zvládla udělat taky." Ozvalo se zaklepání na vchodové dveře kterými předtím přišla.