|
Toto je příběh co se mi dnes stal. Je v něm trochu ironie a divnejch vysvětlování, takže tak... :D
 09.02.2023 2 274(8) 0 |
To bylo tak, jednoho krásného slunečného dne (kdy vítr nepříjemně foukal do obličeje a mrzlo až praštělo) jsme se s ostatními členy rodiny rozhodli, že pojedeme lyžovat. Tak jsme se sebrali, nasedli do auta a absolvovali (cca čtyři minuty) dlouhou jízdu do nejbližšího lyžařského areálu. Koupili jsme si celodenní jízdenku (nebo jak se jmenuje ta věc, díky které se dostanu na lanovku), nazuli lyže a vydali se na svah. Prošli jsme turniketem a zjistili, že poma nefunguje a v provozu je jenom kotva ( pro neznalce kotvy: www.skizacler.com 4. fotka). Sjeli jsme několik jízd a chystali se zase nasednout na kotvu.
Vždy na ní jezdím se svou sestřenicí a tentokrát tomu nebylo jinak. Najeli jsme tedy na stanoviště kdy se má čekat na kotvu. Kotva se k nám už blížila, když jsme si všimli, že pán co nám to má podávat a někým kecá a zanedbává svou práci. Kotva k nám tedy už dorazila, tak ji sestře noče vzala a chtěla nám ji nandat, když se k tomu ten týpek očividně nemá. Jenže moje sestřenice se samozřejmě neživí nandaváním kotev (narozdíl od někoho) a dala jí tudíž špatně. Dala jí pod zadek totiž jen sobě a já se stačila kaj chytnout tyčky a dostala jsem se tudíž za kotvu. Kotva si tedy vesela jela nahoru do prudkého svahu. Já na se za ní táhla, držela jsem se jen rukama a nevěděla, jestli se pustit nebo ne.
Moje sestřenice to taky nedávala, protože se kvůli mě ta kotva nakláněla, tak se snažila to s ní nějak vybalancovat, abychom nesjeli z cesty. Jsme v půlce svahu. Já se držím a mám pocit, že mi za chvíli upadnou ruce a moje sestřenice se snaží, to nějak ubalancovat. Všimne si, že dál už to asi nedám a podá mi ruku. Naštěstí jsme brž chvíli vjeli na "mezisvah" (část toho svahu kousek za půlkou, která není tak prudká) a po "mezisvahu" následuje další prudká část toho kopce. Se sestřenicí jsme věděli, že tu další část už bych se takhle neudržela a proto byla jediná možnost. Moje sestřenice zatáhla za tyč kotvy, aby se kotva dala víc dolů a já se přechytla, takže jsem se dostala před kotvu, tedy do pozice, v které bych za normálních okolností jela už od začátku.
Tak to je konec příběhu o tom, jaké to je, když se někdo ulejvá z práce a nechá chudáčky ostatní lidičky na pospas osudu. Vždyť ten chlápek tu kotvu ani nezastavil. Asi to muselo vypadat dost vtipně, jak jsem tam vysela na tý kotvě a snažila jsem se mermomocí udržet. Nakonec je z toho vcelku vtipná storka.
(Jo a ohledně Šklíby V. přidala jsem tam anketu tak nezapomeňte hlasovat... :D)
Vždy na ní jezdím se svou sestřenicí a tentokrát tomu nebylo jinak. Najeli jsme tedy na stanoviště kdy se má čekat na kotvu. Kotva se k nám už blížila, když jsme si všimli, že pán co nám to má podávat a někým kecá a zanedbává svou práci. Kotva k nám tedy už dorazila, tak ji sestře noče vzala a chtěla nám ji nandat, když se k tomu ten týpek očividně nemá. Jenže moje sestřenice se samozřejmě neživí nandaváním kotev (narozdíl od někoho) a dala jí tudíž špatně. Dala jí pod zadek totiž jen sobě a já se stačila kaj chytnout tyčky a dostala jsem se tudíž za kotvu. Kotva si tedy vesela jela nahoru do prudkého svahu. Já na se za ní táhla, držela jsem se jen rukama a nevěděla, jestli se pustit nebo ne.
Moje sestřenice to taky nedávala, protože se kvůli mě ta kotva nakláněla, tak se snažila to s ní nějak vybalancovat, abychom nesjeli z cesty. Jsme v půlce svahu. Já se držím a mám pocit, že mi za chvíli upadnou ruce a moje sestřenice se snaží, to nějak ubalancovat. Všimne si, že dál už to asi nedám a podá mi ruku. Naštěstí jsme brž chvíli vjeli na "mezisvah" (část toho svahu kousek za půlkou, která není tak prudká) a po "mezisvahu" následuje další prudká část toho kopce. Se sestřenicí jsme věděli, že tu další část už bych se takhle neudržela a proto byla jediná možnost. Moje sestřenice zatáhla za tyč kotvy, aby se kotva dala víc dolů a já se přechytla, takže jsem se dostala před kotvu, tedy do pozice, v které bych za normálních okolností jela už od začátku.
Tak to je konec příběhu o tom, jaké to je, když se někdo ulejvá z práce a nechá chudáčky ostatní lidičky na pospas osudu. Vždyť ten chlápek tu kotvu ani nezastavil. Asi to muselo vypadat dost vtipně, jak jsem tam vysela na tý kotvě a snažila jsem se mermomocí udržet. Nakonec je z toho vcelku vtipná storka.
(Jo a ohledně Šklíby V. přidala jsem tam anketu tak nezapomeňte hlasovat... :D)
10.02.2023 - 09:09LudvíkRoiSoleil: Jo, to já když jela poprvé na pomě, tak jsem vystoupila v půlce na "mezisvahu". Přede mnou jeli totiž můj táta a můj bratr a můj bratr spadl z pomy. Táta za ním vystoupil, aby se o něj postaral a já vystoupila z pomy, protože jsem si myslela, že už je konec, když oba dva vystoupily. Bylo mi sedm, takže se asi není čemu divit... :D
09.02.2023 - 19:54Sem z kotvy spadl, když na ní jel poprvé. Sice mi všechno vysvětlili, ale trasa byla hrbolatá. Prej: „Hlavně nekrč kolena. Nohy natažené." Ale to se snadno řekne. Najel jsem na hrbol a připadal si jak na skokanském můstku. Spadl sem a semnou i dospělý vedle mě. Minimálně dvě kotvy kolem nás projeli, než to zastavili, protože se mi nedařilo vstát.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
O tom jak "jistý člověk" neplnil svou práci... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Sídlo slečny Šklíby VI.
Předchozí dílo autora : Sídlo slečny Šklíby V.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
