16. Drsné připomenutí nevyřešeného...

Chystala jsem se s Matějem promluvit, ale předtím si chtěla v hlavě utřídit, co mu vlastně říct a co ne. S ohledem na jeho věk a povahu.
A pak přišla ta děsivá noc… Ze spánku mě vytrhnul nepopsatelně zvláštní, nepříjemný pocit. Jako bych se vzbudila z nějaké strašné noční můry, jejíž děj jsem si nepamatovala. A jako kdyby svým způsobem pokračovala dál, odehrála se ve mně a já jen vnímala její hrůzostrašnost. Tělo jsem měla v jakési paralyzující agónii. Moje duše se zoufale snažila uprchnout z toho mučivého vězení, které pro ni v tu chvíli tělesná schránka představovala.
Snažila jsem se to všechno rozdýchat. Pak jsem pocítila impuls a potřebu fyzicky se hýbat. Vyskočila jsem z postele a přešla do vedlejší místnosti. Celý dům poklidně spal.
Zatoužila jsem nebýt sama. Myšlenku na to, že bych probudila jednoho ze synů, jsem však rychle zavrhla. Mateřský instinkt i v této zoufalé situaci zvítězil. Obava, že svému, i když téměř dospělému, synovi způsobím trauma tím, že mě uvidí v takovém stavu, byla silnější než strach o vlastní život…
Vrátila jsem se do svého pokoje a schoulila se na podlaze. Ta poloha a pevná, dřevěná podlaha pode mnou mi dodávaly jistý pocit ukotvení. Má vystrašená duše se konečně pomalu uklidňovala jako malé dítě v bezpečném náručí. Roztřeseně jsem po čtyřech zalezla zpět do postele a vyčerpaně usnula.
Druhý den ve mně stále přetrvávala rozechvělost z toho příšerného zážitku. Věděla jsem, že mě podobný záchvat může přepadnout téměř kdykoli. Už jsem si tím přece jednou prošla. A ta nejistota, kdy to přijde a zároveň jistota, že se to stane, už samy o sobě tento panický stav vyvolávaly. Jelikož jsem nechtěla znovu skončit na antidepresivech, dala jsem se do hledání nějaké přírodní alternativy.
Poměrně rychle mě to dovedlo k tinktuře z kozlíku lékařského. Byla pro mě jako jeden obrovský zázrak. Ten klid v duši po jejím užití a schopnost usnout i při spouště rušivých podnětů byl pro mě v té době dar z nebes. Respektive dar z přírody...
Přes všechnu tu radost, že jsem našla tak zázračný, nechemický lék na svoje potíže, mi bylo jasné, že je třeba hledat opravdovou příčinu. Na youtube kanálu Příznaků transformace jsem poznala pána, který vytvořil úžasné meditace zaměřené především na otevírání čaker. Jelikož se mnou on i jeho meditační nahrávky hluboce souzněli, začala jsem na sobě tímto způsobem pracovat. Zdálo se, že jsem na dobré cestě…
Odhodlala jsem se tedy konečně promluvit si s Matějem. Každá pročištěná záležitost v našem životě přece ulevuje naší duši.
„Maty, jak bereš to, že jsme se s tátou rozvedli?“ začala jsem přes všechny přípravy dost nejistě, když jsme spolu jedno odpoledne zůstali doma jen sami dva.
Vrhnul na mě trochu otrávený pohled. „Proč se ptáš?“
„Protože nechci, aby ses tím trápil,“ odpověděla jsem jednoduše.
„Vadí mi, že jste se rozvedli a táta má jinou ženskou. Ale je mi jasný, že s tím nic nenadělám,“ pokusil se mě odbýt.
„Ale všiml sis přece, že teď máme s tátou lepší vztah, Věrka je moc hodná holka a táta je s ní šťastný. A ty a Luky jste pro něho stále na prvním místě, věnuje se vám přece, jak jen může. A já jsem zase šťastná s Ondrou.“
„Hmmm…“ zavrčel jen nespokojeně. „Ale já vás chci mít oba tady spolu.“
Přes jeho odmítavý postoj se mi ho podařilo obejmout.
„Ty a Luky jste pro mě nejdůležitější na světě, broučku. Mí rodiče se taky rozvedli, byla jsem v té době ještě mladší než ty. Dlouho jsem jim to nemohla odpustit a slíbila si, že já to svým dětem nikdy neudělám, jenže… Já a tvůj táta jsme tak moc odlišní, až nám to začalo ubližovat. Vím, že to zní krutě, ale je to pravda – kdybychom spolu zůstali, špatně bych dopadla. Nejspíš byste o mě přišli nadobro…“ Pak jsem si vzpomněla na tchýni. „Vzpomínáš si na babičku Helenku, že jo? Měla to s dědou těžké, ale zůstala s ním. Kdyby myslela víc na sebe, ještě by tu s námi byla. Utrápila se. Já takhle nechtěla dopadnout, Maty. Takhle nás máte s tátou pořád oba, jenom nemůžeme žít spolu…“
Matěj mlčel. Jen mě obejmul ještě pevněji…