|
Téma Shibari.Poprvé zkouším nahrát svůj hlas a poslechnout si to co píšu. Je to zvláštní, divné a poskytuje to jinou perspektivu.
 10.01.2023 16 414(14) 0 |
|
|
Pomalu se plazící
ratolest bolesti
svazuje mé nitro.
S důvěrou přijímám
okamžik beztíže
lehkosti bytí.
Provazy osudu
spřádají pavučinu
kolem mého těla.
Na hraně propasti
jako moucha visím
vzpomínky odevzdávám
každým zabušením srdce.
Nakonec jako loutka
v rukách stvořitele
spadnu a roztříštím se.
ratolest bolesti
svazuje mé nitro.
S důvěrou přijímám
okamžik beztíže
lehkosti bytí.
Provazy osudu
spřádají pavučinu
kolem mého těla.
Na hraně propasti
jako moucha visím
vzpomínky odevzdávám
každým zabušením srdce.
Nakonec jako loutka
v rukách stvořitele
spadnu a roztříštím se.
Ze sbírky: V obrazech
12.01.2023 - 17:29ukrytá v máku: No právě, mě přijde jakoby mluvil někdo jiný. Když si zvyknu sama na sebe , naučím se dýchat a nebát se sama sebe,bude to progres jako blázen :D
12.01.2023 - 16:56Sasanka: To je dobrý nápad :)! Možná někdy v budoucnu sem vložím taky namluvenou báseň...ale strašně nemám ráda svůj hlas, když se slyším přes telefon :D.
12.01.2023 - 16:13ukrytá v máku: Díky za tvá slova Maková panenko. Zkusím si je postupně namluvit všechny,abych slyšela rytmus,chyby a mohla některé ještě upravit nebo smazat.
12.01.2023 - 13:38Oslovila mě :).
Ta slova dostávají ještě jiný rozměr, když je člověk čte nahlas.
Ráda jsem Tě slyšela.
Ta slova dostávají ještě jiný rozměr, když je člověk čte nahlas.
Ráda jsem Tě slyšela.
10.01.2023 - 22:56Hlas , kostička do mozaiky obrysu. Nádech mne zajímá víc než obsah. Je hmatatelný. Každá sloka je výdech měchu jemnosti a napětí.
10.01.2023 - 21:40velmi silné... rozebrat se na díly...jen nezapomeň na všechny, až se budeš skládat zpátky
10.01.2023 - 20:42Lenča: Díky Leni, připadala jsem si jako na hodině českého jazyka, akorát zavřená v koupelně před mojí hlučnou domácností ;)
10.01.2023 - 20:34Dandy: téma je Shibari, nevím jestli jsem schopná ti říct co to vlastně je ;) Ten konec je spuštění zpátky na zem a osvobození se od věcí co tě tíží. Úleva v roztříštění a následného poskládání sebe sama oproštěného od bordelu (nevím jak to říct slušně).
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Okamžik beztíže : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Tvář skutečnosti
Předchozí dílo autora : Vzkaz v láhvi
