Tvář skutečnosti

Myšlenky
jako vlaštovky
srovnané
na drátě
v hlavě sedí.
Jsou o lásce
věrnosti
svobodě
o dětských lidech.
Přirozenosti
toku času
a nádherných snech.
O pokoji
který hojí
přeplněný džbán
kde tísní se duše.
Řeka plyne
chci být jako ona.
Tak čistá
tak nahá
ve svém koloběhu
a životadárném vědění.
Pít z pramene
a pít do dna sklenky.
Naslouchat hlasu přítomnosti
šumění smrti
i znovuzrození.
V laskavém prozření
zhaslo světlo.
Znovu se rozsvítilo
ve tvých očích
můj milý.
A řeka teče
pořád a pořád
z kamenů oblázky
časem dělá.
Minulost
přítomnost
budoucnost
v kruhu nekonečných
otázek i odpovědí.
Bolest rozkvetla
duhovými květy
laskavosti.
Směji se na odraz
ve vodní hladině
a srdce plesá
velkým zadostiučiněním.
Obrazy života
splývají,plynou
a rozdělují se
ve vodopádu
tříštícího se světa.
Píseň dokonalosti
náležící jednotě.
S láskou hledět
do tváře skutečnosti.