přidáno 15.11.2022
hodnoceno 4
čteno 352(7)
posláno 0
Neříkáš nic,
slzy ti odtikávají čas.
Píšťalku z jírovce nevyťukáš.
Do seschlé hroudy čmáráš něco prstem,
zvědavé dětské oči
nechápou tvou bezmoc.
Mámina slova, a už cupitá pryč.

Neříkáš nic,
jen pohled ti uvázl v pavučině plné perel.
Kde byl ? Nepřišel. Proč?
Nezavolal. Proč jen, proč.

Jak přikovaná, na lavici pod altánem,
z hroudy jako by vystupoval on.
Stalo se cosi, co popsat se nedá.
Mrtvolné ticho,
srdce, dech, nic.

Zas se rozeběhl čas,
jak by někdo šprtnul do kyvadla,
obraz zanikl, hrouda hroudou,
jen nepodarek na ní ,pár čmáranic.

Pocit zůstal, opadly okovy.
Odejít.
Němost telefonu
započaly předbíhat myšlenky.
Co, co se stalo?
přidáno 15.11.2022 - 22:20
Psavec: Chtěl jsem ji dopsat ale pry to mam nechat tak.
Můj přiběh byl trochu jiný zvonek policie ,kolo a jen ženě řekli mažel žije.
přidáno 15.11.2022 - 22:15
Otázka, které chybí odpověď.
přidáno 15.11.2022 - 15:52
Lenča: Lenko děkuji.psal jsem to ve strašném fofru.
přidáno 15.11.2022 - 15:41
Zajímavá, rozvířila ve mně směs pocitů...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Co se stalo? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Úvaha
Předchozí dílo autora : Jdeš

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming