23. Aby to nebylo příliš snadné...

Při další návštěvě u paní Vagnerové jsem se rozhodla probrat ten nově odhalený minulý život.
„Co další důležité postavy v té vizi? Byl ti někdo z nich povědomý z tohoto současného života?“ nadhodila hned ze začátku.
Nechala jsem svou mysl intuitivně vplout zpět do toho příběhu. Tvář zavražděné milenky začínala měnit svou podobu…
„No jistě, Caroline…“ vydechla jsem ochromena tím poznáním.
Paní Vagnerová mi dala pár vteřin na vzpamatování se a vyrovnání s touto novou skutečností. Pak se k tomu vyjádřila takto: „Tenkrát byla netrpělivá a doplatila na to. Teď si ale dokázala počkat a dosáhla svého…“
Ještě dalších pár okamžiků jsem to mlčky zpracovávala.
„Stejně chci věřit, že to není jen vypočítavost,“ prohlásila jsem jakš takš přesvědčivě. „Určitě je to moc fajn ženská, rozhodně podle toho, co jsem si o ní zatím zjistila na internetu…“
„Datum narození znáš?“ neváhala paní Vagnerová a sáhla po prázdném listu papíru a tužce.
Sebejistě jsem ho ze sebe vysypala.
„Hmm, tahle dáma moc dobře ví, co chce...“ začala dumat nad těmi čísly. „Touží po zabezpečení, penězích, luxusu. Je svým způsobem až... studená… Myslím jako citově chladná.“
„No, podle toho, co o ní vím, tak je jí docela blízký budhismus. A snaží se cvičením a zdravým životním stylem dosáhnout rovnováhy,“ vybavovala jsem si informace o Nickově snoubence.
„To se možná snaží, ale citově srovnaná rozhodně moc není,“ pochybovala dál paní Vagnerová nad obrázkem jejích čaker, který právě vytvořila. „Není si na vztahové úrovni moc jistá a snaží se svého partnera ovládat. Taky po něm docela tvrdě vyžaduje hmotné zabezpečení. A co se týče srdce… Že by z ní k němu vyzařovala nějaká vřelá láska, to teda rozhodně ne, bohužel. Ještě koukneme na barevnou automatickou kresbu.“
„Sakryš, začínám docela pochybovat, že udělal Nick správně. A já ho v tom ještě podporuju...“ zamračila jsem se nešťastně.
„Takže...“ pokračovala paní Vagnerová ve výkladu, když položila poslední pastelku. „Nejvíc je tady zdůrazněná energie, je to opravdu odhodlaná, silná žena. Napojení na universum minimální, intuice taky, láska nic moc, psychika jakš takš, něco ji docela dost štve...“
„A ta hnědá je...“ ukázala jsem prstem na druhý největší oblouk v kresbě.
„Jo, to jsem vynechala, to je hmota. No, je prostě dost na peníze,“ vysvětlila mi hbitě.
„Myslím, že vím až dost. Moc děkuju za pomoc a objektivní výklad,“ poděkovala jsem trochu smutně.
„Nejspíš máš pocit, že ses radši ani neměla ptát, viď?“ pokývala soucitně hlavou.
„Přesně. Ale zas na druhou stranu přece vím, že nic není náhoda, všechny vztahy mají svůj smysl. A hlavně… srdci neporučíš.“