Ve spirále osudu - román
27.07.2022 0 414(2) 0 |
Duben se přehoupl jako nic. Kluci byli zpátky a naše radost neznala mezí. S Keithem jsme se hned pustili do plánovaní svatby. A taky se vydali na pár dní do České republiky oznámit ty úžasné novinky mým rodičům, sourozencům a ostatním příbuzným.
“To je prostě... síla!” pomalu z toho omdlela mamka. “Tohle všechno najednou a tak nečekaně...”
“To už se stává, mamčo, ber to v klidu. Jsme šťastní, tak co víc nám chybí?!” uklidňovala jsem ji.
“Jistě, jsem za vás strašně ráda, Niky. Jen je to tak... překvapující...” usmála se na mě dojatě.
Taťka to bral v pohodě. “No, co jsem říkal! Došlo na má slova! Prostě dokonalý!” okomentoval to se zadostiučiněním.
“Zdá se, že máte to předpovídání budoucnosti prostě v rodině!” podpořil ho vtipně Keith.
Oznámili jsme jim datum, domluvili se, že přijedou pár dní předem a ještě na pár detailech.
“Tak mám úplně skvělý pocit, jak to všechno probíhá bez zádrhelů,” svěřil se mi Keith s jakousi úlevou v hlase.
“Miláčku, nerada ti to trochu kazím, ale... ještě musíme pozvat tvou rodinu,” připomenula jsem mu trochu rozpačitě.
“Ani nevím, jestli je chci na naší svatbě mít...” poznamenal nevrle.
“To přece nemyslíš vážně, lásko,” šla jsem na něho opatrně. “Ať už mezi vámi bylo cokoli, tohle je hodně velká chvíle v tvém životě, u které by měli být. Nezavírej jim nadobro cestu zpět do svého života.”
“Já prostě pořád nemůžu mámě odpustit, že si jen tak zmizela z mého života, dala přednost mé sestře... Vždyť já ji taky potřeboval!” začal mi otvírat své srdce.
“Třeba právě tenhle výjimečný okamžik vašeho setkání pomůže mezi vámi něco vyřešit,” nadhodila jsem s nadějí v hlase i srdci. “Vždyť i ty jí teď dáš vnouče! To vás může znovu hodně sblížit!”
“Hm, máš pravdu...” připustil pomalu. “Navíc... cítím, že by mě strašně mrzelo, kdyby tu máma nebyla, až se budeme brát... A Lauren a její rodina taky. Potom bych si to vyčítal a už s tím nemohl nic dělat, napravit to. Ozvu se jim a uvidíme, jak se to vyvine.”
Vyvinulo se to báječně. Keithova maminka byla šťastná a dojatá, že se budeme brát a že ji uděláme znovu babičkou. Navíc Keithovi přiznala, že už delší dobu přemýšlí, jak se s ním tak nějak usmířit a znovu sblížit. A tohle byla ta nejlepší možná přiležitost! Nakonec se domluvili, že přijede, hned jak se Keith vrátí z turné po Evropě a nějakou dobu zůstane v Irsku. Zároveň nás ale pohotově ujistila, že si co nejdříve najde nějaké vlastní bydlení, aby nám nenarušovala soukromí. Opravdu velkorysé a rozumné rozhodnutí, na tom jsme se s Keithem hned shodli.
“To je prostě... síla!” pomalu z toho omdlela mamka. “Tohle všechno najednou a tak nečekaně...”
“To už se stává, mamčo, ber to v klidu. Jsme šťastní, tak co víc nám chybí?!” uklidňovala jsem ji.
“Jistě, jsem za vás strašně ráda, Niky. Jen je to tak... překvapující...” usmála se na mě dojatě.
Taťka to bral v pohodě. “No, co jsem říkal! Došlo na má slova! Prostě dokonalý!” okomentoval to se zadostiučiněním.
“Zdá se, že máte to předpovídání budoucnosti prostě v rodině!” podpořil ho vtipně Keith.
Oznámili jsme jim datum, domluvili se, že přijedou pár dní předem a ještě na pár detailech.
“Tak mám úplně skvělý pocit, jak to všechno probíhá bez zádrhelů,” svěřil se mi Keith s jakousi úlevou v hlase.
“Miláčku, nerada ti to trochu kazím, ale... ještě musíme pozvat tvou rodinu,” připomenula jsem mu trochu rozpačitě.
“Ani nevím, jestli je chci na naší svatbě mít...” poznamenal nevrle.
“To přece nemyslíš vážně, lásko,” šla jsem na něho opatrně. “Ať už mezi vámi bylo cokoli, tohle je hodně velká chvíle v tvém životě, u které by měli být. Nezavírej jim nadobro cestu zpět do svého života.”
“Já prostě pořád nemůžu mámě odpustit, že si jen tak zmizela z mého života, dala přednost mé sestře... Vždyť já ji taky potřeboval!” začal mi otvírat své srdce.
“Třeba právě tenhle výjimečný okamžik vašeho setkání pomůže mezi vámi něco vyřešit,” nadhodila jsem s nadějí v hlase i srdci. “Vždyť i ty jí teď dáš vnouče! To vás může znovu hodně sblížit!”
“Hm, máš pravdu...” připustil pomalu. “Navíc... cítím, že by mě strašně mrzelo, kdyby tu máma nebyla, až se budeme brát... A Lauren a její rodina taky. Potom bych si to vyčítal a už s tím nemohl nic dělat, napravit to. Ozvu se jim a uvidíme, jak se to vyvine.”
Vyvinulo se to báječně. Keithova maminka byla šťastná a dojatá, že se budeme brát a že ji uděláme znovu babičkou. Navíc Keithovi přiznala, že už delší dobu přemýšlí, jak se s ním tak nějak usmířit a znovu sblížit. A tohle byla ta nejlepší možná přiležitost! Nakonec se domluvili, že přijede, hned jak se Keith vrátí z turné po Evropě a nějakou dobu zůstane v Irsku. Zároveň nás ale pohotově ujistila, že si co nejdříve najde nějaké vlastní bydlení, aby nám nenarušovala soukromí. Opravdu velkorysé a rozumné rozhodnutí, na tom jsme se s Keithem hned shodli.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
81. Cesty zpět k sobě : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : 82. Už tolikrát jsme se potkali...
Předchozí dílo autora : 80. Utíkání
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
Werena řekla o Helee :Krásná bytost, jíž si vážím a ke které vzhlížím.. "Mám Tě ráda, ženuško.." :*..