65. Naučit se milovat i nepřítele...

Dalších pár dní probíhalo ve stejně pohodové náladě jako dosud. Kluci každý den trávili určitou dobu ve studiu, a pak taky přípravou choreografie na jejich turné s novým albem. Ve volném čase jsme s Keithem několikrát navštívili Briana s Rikou a Colina se Zorou v jejich domech, párkrát zašli na nějakou místní párty, poznávali nejbližší okolí a taky často navštěvovali malou Avu. S holčičkou jsme si na sebe rychle zvykaly a jedna druhou si upřímně zamilovaly. Ale ze všeho nejpříjemnější pro mě bylo chození s Keithem na pláž, kde jsme se před dvěma roky poprvé potkali. To první odpoledne, kdy jsme tam spolu zašli, mě doslova pohltily všechny ty intenzivní vzpomínky. A já si konečně dokázala přiznat, že jsem se právě tady poprvé v životě opravdu zamilovala. Do Sashe.
'První zamilování je jen jedno a vzpomínky na ně v člověku zůstanou nejspíš navždy. Ale jsem ráda tady, teď a s Keithem. Ničeho nelituju. Vím, že miluju oba, v tom si lhát nehodlám, ale být můžu jen s jedním. Všechno je tak, jak má být a já to přijímám s pokorou a vděčností. Že miluji a jsem milována...'

V půlce července Destiny boys vydali nový singl a dali si dva týdny dovolené před nadcházejícím turné. To mělo začít v půli srpna v den vydání jejich nového alba s názvem Ve spirále osudu. Měli jsme jedinečnou a nejspíš pro letošní léto jedinou příležitost navštívit naše rodiče v České republice.
Moc jsem se těšila na mamku s taťkou a taky na své drahé sourozence. Míša mi ještě na poslední chvíli připravila docela zajímavé překvapení. Pozvala si na návštěvu do našeho rodiště Sashu. Ten nadšeně přijal.
Měla jsem opravdu radost. Což se ovšem rozhodně nedalo říct o Keithovi.
“Nechápu, proč si ho Míša zve, když spolu přece nechodí!” brblal.
“Jsou přátelé, to jako důvod bohatě stačí, ne?” obhajovala jsem její rozhodnutí.
“Na rovinu – víš, že je to mezi mnou a Sashou pořád dost vyhrocené. A když si představím, že bude po celou dobu našeho pobytu u tvých rodičů bydlet ve stejném domě jako my...”
“Ale no tak, miláčku, jednou se nad všechny ty vaše neshody budeš muset povznést. Prostě pořád znova dostáváš šance naučit se tomu čelit, ovládnout to a vyřešit,” vysvětlovala jsem mu zapáleně.
Moc ho to stejně nepřesvědčilo. Nicméně zkouška byla připravena.

Přivítání v mém rodišti bylo velmi emotivní. Jako bychom se neviděli několik měsíců, ne jen tři týdny. Keith na mamku udělal na první pohled dobrý dojem, jak mi při první příležitosti s radostí sdělila. Ovšem Sasha nezůstal pozadu. Dokonce v jednu chvíli nenápadně nadhodila, že by to bylo fajn, kdyby si s ním Míša rozuměla tak dobře jako já s Keithem. Míša jí však docela jasně uzemnila.
“Mamčo, my jsme super kámoši a tak to taky zůstane. Tím jsem si už stoprocentně jistá.”
“Hm, to je fakt škoda. Jsou to moc milí hoši,” posteskla si ještě mamka.
“Akorát se děsně nesnáší,” vysvětlila jsem jí narovinu.
“Tak to tu může být ještě docela veselo, co?” pronesla s obavami.
“Jen ať se kluci snaží milovat i nepřítele,” rozhrábla to Míša se škodolibým smíchem.
“Míšo, kdybych tě neznala, tak bych si ještě mohla myslet, že jsi to udělala schválně!” rýpla jsem do sestry podezíravě.
“Ještě že mě znáš,” zamrkala na mě provokativně a dál to nehodlala rozebírat.
“Jen ta komunikace bude asi trochu váznout,” zamyslela se ještě mamka.
“Keith se učí česky, tak aspoň se bude muset trochu víc snažit. A překladatelky tu máte dyštak hned dvě,” ubezpečovala jsem ji.
“Sasha se taky učí česky,” oznámila mi Míša novinku. “To zase vím já! Takže bacha, ségruška, co mi budeš česky sdělovat v jeho přítomnosti, jen tak mimochodem.”
“Páni, to jsem nevěděla!” kroutila jsem překvapeně hlavou. “Hm, ale já ti přece stejně nehodlám nic tajného sdělovat česky v jeho přítomnosti. Vlastně ti nemám vůbec co tajného sdělovat, co by nesměl Sasha vědět.”
A tak jsme se zabydleli. Nakonec jsme se rozhodli, že Sashovi ´půjčím´ svůj pokojíček a já s Keithem zakotvíme v pokoji pro hosty, který byl pro dva lidi prostorově vhodnější. Pokoje však byly tak jako tak na stejném patře a hned vedle sebe.
“To je zlej sen...” procedil Keith mezi zuby.
“Zhluboka dýchej a nenech se ničím a nikým vyprovokovat. Snaž se nic nebrat osobně, hm?” připravovala jsem ho na jeho další těžkou zkoušku.
“Předem se ti omlouvám, miláčku, ale mě štve už jeho přítomnost, takže jak do mě nějakou hláškou rýpne, asi bouchnu jako sopka,” upozorňoval mě nešťastně a podrážděně zároveň.
“Nevzdávej to předem, prosím tě. To zvládneš! Já ti věřím!” dodávala jsem mu kuráž.
Smutně ke mně zvedl svoje uhlově černé oči. “Moc si vážím tvé důvěry, lásko. Kéž bych sdílel tvou odvahu v tomto směru.”
'Kdyby se aspoň nestavěl ke všemu, co se týká Sashe, tak bojovně. Vždyť on vyloženě čeká a vyhledává záminky, čím ho zase Sasha popudí!'