Takové jedno zmrtvýchvstání

Je ráno, teda spíše dopoledne. Je mi trochu blbě, ale hlava mě nebolí. Vlastně si ani nepamatuji, kdy mě naposledy bolela. Tohle jsem už nějak přepil nebo se naučil pít?

Je neděle a v televizi dávaj zas velký hovno. Ostatně taky jako v pondělí, úterý, ve středu a další dny. Původně jsem si televizi pořídil jen na pouštění filmů přes flashku, občas jsem tam ale zavadil o něco, co jsem ani nevěděl, že existuje a tak bych si to nikdy nestáhl a přitom to bylo docela fajn. A od té doby jí dávám naději, často mě dost zklamává, ale dávám jí šanci znova a znova. Co se fakt ale nedá prominout, tak to jsou reklamy, furt dokola, dost debilní a v tu nejméně vhodnou dobu. Zrovna dávaj docela férový dokument o ukřižování Ježíška Krista a jeho dalších kámošů a jiných svatých v různých uměleckých náladách, stylech a všelijakých křivkách. Co si budeme povídat, krapet to tam zas válcuje starý dobrý knírač Dalí. On tam toho božího synka vypleskl na kříž, který se vznáší nad jezerem s loďkou. Což o to, to by asi nebylo nic zajímavého, ale ta perspektiva, tak ta je fakt boží. Pozorovatel tohle totiž sleduje z vrchu, stojí nebo levituje nad hlavou Ježíška a do toho ty dramatické barvy, jo má to šmrnc. Hledal, hledal jak se vyšvihnout, až to zas našel. A pak nuda, nuda, dokonalé svaté tvářičky, skoro jako by měli všichni ti apoštolové v sobě napíchaný botox, denně si chodili na wellness a prostě dělali všechno proto, aby byli boží jak uvnitř, tak i z venku. Jo trošku metroušci. Ale pak přijde řada na Caravaggia a ten s tím pěkně zatřese. Hotové zemětřesení, totálně nedoceněný génius své doby. Yep, zní to jako klišé a taky, že to klišé je. Nejdříve je potřeba umřít, aby se člověk stal nesmrtelným. Každopádně najednou mají všichni ti svatí muži vrásky jako Grand kaňon, všude samá šlacha, mozoly, žíly pokrývající celé tělo, do všech stran jako všechny ty nekonečné přítoky Brahmaputry. Člověk by tomu snad i věřil, že ti svatoušci fakt existovali, že Bibli se jen neztratila úvodní stránka s prologem “Všechny postavy v knize jsou ryze vymyšlené a jakákoliv podoba s reálnými lidmi je čistě náhodná.” Každý jeho obraz je vyprávějící příběh, věříte mu ho, drsný, do toho ten dramatický šerosvit, no kdo umí, ten umí. Pořídil bych si snad i klobouk, abych ho mohl smeknout.

Zrovna, když se na tím rozplývám, tak mi tam ti dementi vlepí reklamu. Nasraně vypínám televizi. Teď bude jen následovat desetiminutový výplach mozku a na to já teď vážně nemám.

Sorry Caravaggio, já jsem stejně agnostik jako prase. Když já prostě nevím, protože vím. Vím, co vše se dělo ve jménu víry. Ty šílené ziskuchtivé nájezdy a plenění prý ve jménu boha, pálení a mučení žen pod nálepkou čarodějnic. Jakože cože? Nedávno jsem četl o nějakém indiánském sirotčinci v Kanadě, ve kterém koho se nepodařilo přeonačit na křesťanství, tak šel na mučení, když ani to nepomohlo, tak pod zem. No našli tam stovky dětí a nebylo to ani tak dávno. Hlavně ve jménu boha. No a pak ti nevystříkání knězové, kterým ten celibát asi leze dost na mozek a sami pak lezou po dětech. Jsou jich fakt stovky a jsou nezastavitelní. Z toho se prostě nevyzpovídaj, nebo ano?

Tak Caravaggio fakt sorry, ale tohle nedávám. Však já vím, že tobě dávali taky čočku, protože jsi maloval až moc životně. Víš já snad i v něco věřím a doufám, že to do mé smrtelné postele najdu. Je toho ale fakt fůra, jako máme tady mimozemšťany, pak toho Ježíška Nazaretského a jeho Božího tatíka, pak šiváckého Brahmu, Mojžíše, Buddhu - Siddhárthu Gautama, proroka Muhammada, dvojčata Ahura Mazdu a Angra Mainju, zacykleného Guru Nánaka, archaické pohany, boha bramborových lidí, bláznivé scientology a duchovní směry jako taoismus, konfucianismus, šintoismus a další a desítky, možná stovky dalších. Jo a taky Josepha Smitha.

No a pak věřte v jednu víru, se vším, co obnáší. S celou její historií, se všemi lidmi, kteří v ní zanechali stopu, s její filozofií, nadějí a i zklamáním. Oddat se takové víře a zasvětit jí život, ten svůj drahocenný čas, který nám byl tady dán, fakt si to nedokážu představit. A tak jsem agnostik a čekám. Čekám, co mě chytne za srdce, nakopne do koulí, omráčí a přesvědčí. Já si myslím, že něco tady asi je, ale teď fakt nevím.

Hej Caravaggio, stejně si myslím, že sis to vše maloval pro slávu a peníze.