Bojovka 2/2

...a šipka VLEVO 20m. Tentokrát jsem se už nerozhlížela, jedla jsem, dělala jsem (naivně), že to nejsem já, koho sleduje celé náměstí. Dojídala jsem, když kolem mé lavičky pobíhaly nebo poskakovaly hihňající se děti (spratci. Tak je to pravda, ví o mně). Poslušně jsem šla vyhodit pytlík s kostmi do koše, zvedla palec nahoru, směrem ke stánku, na znamení, že kuřátko bylo moooc dobré. "Už de", ozval se jeden spratek za mými zády. Otočím se a nejmíň dvacet očí na mě civí a jedna pusa uštěbetaná spustila, "pojď, všichni už na tebe čekáme" (Na místě jsem se chtěla propadnout - to už jsem ale říkala). Nechala jsem se odvést ke stánku, kde dědek s kloboukem na hlavě držel v ruce dlouhou špejli: "Musíš před námi sníst cukrovou vatu, jinak ti nic nesmím dát (tyká mi), povídal mi ten džentleman, co tu platil" a točil špejlí, na které se mu přichytávala létající cukr vata. "Tak poprosím jen nějakou malou, děkuji." "Nééé ne, pán nařizoval, velikou!" Jen jsem povzdechla (tak to se pose.. nebo pobli..) Jenže těch dvacet očí mi s tou obr vatou rádo pomohlo, chi chi chi. (Nikde není psáno, že nesmím švindlovat). Když byl klacek doslova olízaný, dědek se zvedl a předal mi další dopis NA KUŘE JE NEJLEPŠÍ CUKR. VATA, AŽ TO SPAPÁTE, ČEKAJ VÁS VEDLE U STÁNKU S BALÓNKAMA. ----->1metr vpravo. Tam seděla usměvavá korpulentní dáma a měla v ruce připravenou krabičku.. těžkou...nechrastila...zabalená v bílém papíře s nápisem "1.CENA!, JSTE DOBRÁ. JE TADY PĚKNĚ, ALE BOHUŽEL........... DOUFÁM, ŽE JSEM VÁM UDĚLAL RADOST. S pozdravem F.". "A ještě Vám mám dát tůto" a podala mi malého plyšového medvídka s obrázkem na bříšku. Natrženým uchem, podříznutým krkem a z obou nožiček mu lezl molitan (proč je tak zdemolovanej?) V tom bříšku bylo rádijko, takovéto když se na něj zmáčkne zpívá, bučí, bručí, skučí. Mačkala jsem na něj, (dychtíc po tajném vzkazu nahraného s další indicií), ale rozpáraný méďa ani nepíp. Ta uštěbetaná pusa: "A řekneš nám, co je v tom balíčku?" "Ne" (spratku). Poděkovala jsem milé paní a odcházela s výhrou jako z mistroství světa. Bylo mi jedno, kolik lidí o mně ví, protože jsem to zvládla, nepropadla se, nepoblinkala, neposr..., ale dokončila a cenu dostala - zkrátka only for the brave.
Sedla jsem si na tu samou lavičku a na mobilu vyťukala zprávu - tak už vylezte. Odepsal ihned: nejsem tam, už jsem v Praze. Bylo mi najednou smutno, ale na druhou stranu se mi ulevilo, že tam není, že mě nesledoval.
A co bylo ta 1. CENA!? Krabice kostkového cukru.


----------
Psali jsme si smsky tak často, že mě mamka cestou na náměstí na večerní slavnost, musela vést za rámě. Když jsme dorazili na náměstí, poslal mi přesný popis toho, co se na náměstí děje. (Rozbušilo se mi srdce tak, že to na mě i mamka poznala. Já to věděla, že tu bude)."Co se děje?", ptá se. "Mami, on tu někde je!, mami, jdi se podívat ke kašně! Jdi prosím, tě. A ona opravdu šla, normálně se vydala ke kašně i s tím, že vlastně vůbec nevěděla, jak Filip vypadá. Za chvilku přišla zpátky a já na ní hned: "Viděla jsi někoho cizího?" "No byl tam jeden, voněl jako barová kurva a vypadalo to na pražáka". "Mami, pojď se mnou", a ona šla, šla se mnou... A fakt tam stál, fakt to byl on, u kašny v bílým tričku a modrej džínech a fakt voněl, panejo, ten voněl. "Dobrý večer, dobrý večer", zdravil i mojí mamku, "mám problém". "Co se stalo?" "Ale, potřeboval bych benzín a tady ta vaše benzínka má zavřeno a já jak sem dnes už jedu podruhý jsem si myslel, teda spíš nemyslel, na to si dolejt". Koukám na něj, nic neříkám, jen vyndám telefon z kapsy a volám: "Brácha, už jsi pil?" "Ne, proč?" (Takové štěstí, že brácha se dnes nabídl kamarádovi, že mu bude rozvážet odpadlé svatebčany ze svatby, mám zkrátka jenom já) "A udělal bys pro mě, prosím tě, něco, sehnal bys do kanystru benzín?" "To hraješ pořád tu bojovku?", smál se. Benzín sehnal (je naprosto nejlepší brácha na světě), moc se děkovalo, klanělo, ale také hned odjíždělo. "Musím hned jet, zamykám v jedenáct hospodu, máte to tu ale fakt moc pěkný". (Bylo mi znova smutno, ale i jsem měla ohromnou radost a radost jsem udělala i já jemu.) "Tak jeďte opatrně a tady si vemte na cestu - štrachám v kabelce malej igelitovej pytlík se třema kostkama cukru - něco sladkého." "Vy jste věděla, že přijedu?", žmoulajíc pytlík v ruce. "Jo. A přeci tu luxusní bonboniéru, co jsem vyhrála v bojovce nesním sama!"