Hubnutí bez diet

Hubnutí bez diet

Která z nás to nezkusila nejméně jednou zkusit zhubnout?
Každá, která nemá to štěstí, že může sníst cokoli a nepřibere ani deko.
Nejsem z těch vyvolených, kteří to tak mají a proto jsem zkusila mnoho diet se stejně opakujícím se výsledkem.
Radost ze ztráty několika kil a rázem zklamání ze znovu nabrání kilogramů zpět a ještě nějaké to navíc.
Kopla bych už do toho, řekla jsem si a přemýšlela jak dál.

Co jsem přečetla literatury na tohle téma, to všechny znáte.
Tahle je zaručeně dobrá a spolehlivá, říká mi kamarádka, vyzkoušíme ji.
Moc se mi po těch všech nezdarech nechtělo, ale přikývla jsem.
Kdy začneme?
Zítra nebo pozítří, nebo až od začátku měsíce?
Říká se, že když člověk chce něčeho dosáhnout, měl by začít hned a zbytečně to neodkládat.
Dnes už jsme se nacpaly, povídá mi kámoška, tak jak chceš ty. Dobře, začneme zítra.
Ten den jsme si ještě daly do nosu i do bříška, koupily jsme chlebíčky, dort, kolu,... abychom si to pořádně užily, než nám nastanou kruté časy hubnutí.
Sice jsme měly trošku černé svědomí, ale co – vždyť my to shodíme.

Druhý den jsme snídaly jen zlehka. V práci jsme si daly ke sváče ovoce, k obědu zeleninový salát,, odpoledne další sváča – to byl bílý jogurt a k večeři rybu bez přílohy.
Měly jsme ze sebe dobrý pocit, jak se snažíme, ale v sedm večer nám kručelo v břiše a myslely jsme, že hlady se nedočkáme rána.
Vydržely jsme!
Další den to bylo dosti podobné jak s množstvím jídla, tak i s hladem, který nás pronásledoval už od snídaně. Musely jsme se utěšovat, že první dny jsou nejhorší, však to překonáme.
Těšily nás myšlenky na to, jak nás po těch útrapách váha překvapí, až na ní po týdnu stoupneme.
Dodržovaly jsme samosebou i pitný režim, už žádné sladké nápoje ani pivo, víno, nic – jen voda.
Organismus se nám krásně pročistí, pleť bude svěží, pneumatiky se budou pomalu rozpouštět, bude to zkrátka bezva!

Ta krásná tělíčka bez faldíků navlékneme do sexy trička a co teprve, až vyrazíme na koupaliště, to budou všichni čučet.

Ta představa nás tak pohlcovala, těšení bylo nekonečné, že už jsme ani nevnímaly, jak nám kručí v břiše. Jen kolemjdoucí se divně koukali, když slyšeli ty rejdy v našich střevech.
Nenechaly jsme se odradit, hlasitě jsme s kamarádkou diskutovaly, abychom trošku zamaskovaly ten rámus, znělo to totiž jako by jsme pojedly mísu hrachu, jen se nelinul okolo nás žádný puch.
To bylo naše jediné štěstí, jinak bychom s nikým nevydržely tedy spíš naopak – kdo by vydržel s námi?

Po měsíci byly dvě „kilíčka“ dole.
Paráda, jásaly jsme!
Jen tak dál a za měsíc můžeme na pláž. Trpěly jsme dál v duchu hesla : „po zásluze budeš odměněn.“
Odměna nastala a my šťastný jak dvě blechy šly koupit nové plavky, staré na nás visely a my už je nechtěly.
Vybraly jsme výborně – krásné bikiny veselých barev, to bude "pokoukáníčko", páni chlapci.
Dovolená byla fajn, vše jsme si užily do sytosti. Plavání, výlety, noční diskotéky, jídlo, pití, zmrzlinky. Připadaly jsme si jako v ráji.
Chlapci kolem nás kroužili, co více jsme si mohly přát?
Nic, bylo to skvělý, až do chvíle než jsme se vrátily a vlezly na váhu. Náš údiv byl děsný – tři kila opět přibyly. Né, né křičely jsme vzteky, to není možný.
Jo, povídá zkušená spolupracovnice, copak nevíte, že existuje jo- jo efekt?

To se nás přece netýká, myslely jsme si.
Týkalo a bez vyjímky!

Dobře, začneme teda jinak znělo další rozhodnutí.
A bez diet a hladu, půjde to, ptá se mě má kámoška?
Nevím, říkám zklamaně.
Snad jo a jak to chceš udělat tentokrát?

Budeme jíst normálně, jen vynecháme tučný jídla, sladký jídla nahradíme ovocem, jogurty a zeleninou a vynecháme knedlíky, hranolky a hambáče.
To by šlo, říkám si pro sebe.
A hlavně začneme cvičit, jo koukáme na sebe, jestli to zvládneme, v očích máme nejistotu.
Víš co, je to i v naší mysli, musíme tomu věřit. Já vím, tak jo – jdu domů a všechny ty sladkosti, co tam mám nakoupený a ostatní nezdravý potraviny dám pryč.
Hned ráno jsme začaly s dalším pokusem, zdál být lepší než ten předešlý. Večer jsme šly běhat, pomaličku jen půl hoďky a každý den jsme si přidávaly dalších pár minut navíc.
Po měsíci jsme vypadaly lépe, ztratily jsme jedno kilo a měly lepší náladu – běhání dělá divy.
Nevím, jak to bude za další měsíc, ale chceme to vydržet, jen nás štvou ty řeči všech okolo, co nám nevěří.
Ale my jim ukážeme, zač je toho loket,...
Odhodlání máme velké, tak po půl roce se budeme všem chlubit.

Půl roku uběhlo a my máme o dvě velikosti menší oblečení, postavičku „ham – ham“ a hlavně tu vyrovnanou spokojenost, tu nám každý závidí.
A pak, že to nejde, jde to jde, jen to chce vydržet a mít motivaci.

Držíme palce všem ostatním a hurá do toho a půl je hotovo,...