Sen a Slepota

A racci pláčou,
Když letí vzduchem
A já zatajeným dechem,
Snažím se pláč utišit.
Srdce však nelze potěšit,
Když slzy tečou.

Tečou pro bolest lidí,
Co ukrývá se v racků pláči,
Pro tu, co srdce k srdci tlačí,
Sníce o tiché naději.
Nedá se najít snadněji,
Co v srdci druhém vidí?

Vidí, ale jako v mlze,
Světlo stín a rozmazaně,
A pak se tváří překvapeně,
Že když to světlo spatří z blízka,
Místo města spí tam víska.
Zklamání, to přijde draze.

Draze se platí za poznání,
Co v člověku druhém leží.
Jak v krajině, kde hodně sněží,
Sníh kryje, co duše skrývá,
My vidíme, co nám se snívá…