Gana/30

„Nevěřím ti. Bavilo tě trénovat, když to bylo jen jako. Našla jsi útočiště u ozbrojených složek, protože jsi neměla žádnou životní vizi. Ono tam z těchhle důvodů končí většina. Proto se taky válka tak snadno rodí v místech, kde lidem chybí budoucnost. Nemají žádnou smysluplnou práci, a tak je navléknou do uniforem a řeknou, tady se to nabíjí, tady se mačká spoušť a támhleti za to můžou.
Bellan 1. Byl kdysi dávno jedna z nejbohatších a průmyslově nejrozvinutějších planet UNIE. To on stál u jejího založení, když mezi sebou ještě mocnosti bojovali o sféry vlivu nad kolonizovanými územími. Těžba, rozvoj technologií a následná výroba tam jela na plný výkon a místní podnikatelská elita se topila ve zlatě. Špatně se ale neměli ani obyčejní lidé. Dokud zdrojů bylo dost, rozhodně si nežili špatně. A tak se stal Bellan symbolem humanity, rozvoje a prosperity. Tenkrát na tu planetu utíkali i lidé odjinud, ve snaze vydělat si nějaký ten yerrin navíc. Jenže, jak už to tak chodí, nic netrvá věčně. Přehnalo se to. Za dvě století průmyslového rozmachu začaly docházet nejen některé zdroje pro těžbu, ale i zásoby pitné vody. Planeta se oteplila a dosud poměrně stálé podnebí začalo podléhat čím dál častějším výkyvům. Nesnesitelná vedra střídaly vše zaplavující povodně, zmučenou krajinu bičovaly tajfuny a orkány, střídány prudkými ničivými požáry. Rozšiřovala se pásma, jež se stávala neobyvatelnými, a začaly první nepokoje.
Elita si přestala připadat v bezpečí. Někteří uprchli na Mazur, Bux, Toren, Nazair… Další začali těžit na nedalekém měsíci Thurwa. Ti odpovědnější ale neutekli. Rozhodli se pro plán daleko odvážnější. Najít pro Bellany novou planetu, kam se budou moci přestěhovat.
Nápad to byl smělý, ale nesnadný a trvalo to mnoho let, než se jim něco takového podařilo. Za tu dobu se podnebí tak zkazilo, že museli veškerou výrobu i své domy přesídlit do podzemí. Půda ztratila úrodnost a díky běsnícímu počasí, v ní šlo máloco vypěstovat přirozeným způsobem.
Oni se však nevzdali a rozjeli masový rozvoj podzemních genopěstíren. Měli štěstí, že díky obrovským nalezištím utrania, jehož se tam mimochodem nalézají dodnes, na to bylo dost energie.
Přizpůsobili se. Živořili jako krtci pod zemí. A snili svůj sen o nalezeném ráji, na který uniknou.
Trvalo to celou jednu generaci, než se to konečně povedlo. Valnou měrou k tomu přispěl i výzkum červích děr, jenž jim umožnil dostat se dále.
Když se posádka jednoho z průzkumných plavidel vrátila zpět, oči jim zářily vítězstvím. Našli ji. Planetu s podobnou atmosférou, bující životem, navíc dokonalou tím, že na ní nenašli žádný další inteligentní život. Měla jen jednu nevýhodu.
Nebylo na ní dost místa pro všechny.
Zatímco Bellan 1. je ohromné vesmírné těleso dvakrát větší než Nazair, jejich nový ráj byl naopak daleko menší, než jejich rodiště. A co hůř pevniny tam bylo desetinásobně méně. Když se k tomu přidala skutečnost, že třetinu suchých míst tvořila vysoká pohoří se strmými skalisky pokrytými neprostupnými ledovci, nastal problém.“
Poslouchám ho s pusou dokořán. Až dosud jsem informace o jiných planetách příliš nezjišťovala, měla jsem co dělat, abych nebyla takový mimoň ve městě. Tohle mi ale přijde děsně zajímavé.
„V případě, že by se tam všichni přestěhovali, nastala by tam situace jako na jejich domovské planetě strašně brzy a to nikdo nechtěl. A tak začala selekce. Nejdříve se tam odstěhovali ti nejbohatší. Úspěšní podnikatelé a jejich rodiny, známé osobnosti, politici… Za nimi následovali ti vzdělanější a schopnější. Dole zůstala chudina.
Bellani s nižším vzděláním, nebo ti, kteří na nákup pozemků v ráji neměli dostatek prostředků. Ceny se tam zvyšovaly a pro čím dál širší skupinu byl přesun nereálným snem. Výroba však stále jela dole. Elita si nechtěla znečistit novou planetu tak rychle. Nahoře se těžilo a vyrábělo jen velmi opatrně. Stavěly se tam domy atraktivních designů uprostřed panenské přírody, vše nejlépe z obnovitelných zdrojů. To špinavé a hnusné zůstávalo stále na Bellanu 1. Platili však tehdy za práci dost, takže se čím dál více lidí zespoda cpalo nahoru.
Uplynulo několik generací. Zatímco dole začaly probíhat kruté nepokoje, nahoře se tvořil ráj. Rozdíly byly najednou příliš markantní. Dělníky u strojů musela násilím udržovat armáda. Platy uměle klesaly, aby se ti zespodu nemohly vyšplhat nahoru za žádnou cenu. Někteří se snažili schovat do nákladních lodí a propašovat se tajně. Ti pak končili ve vězeních a v nedobrovolných transportech byli vraceni zpět.
Nakonec ti dole řekli dost. Prasklo to a vznikl tenhle bordel. Přestalo jim jít jen o lepší živobytí. Začali toužit po krvi svých spokojených sousedů. Možná máš pocit z řečí nebo ze zpráv, že Bellan 1. je díra, kde chcípl pes, ale nenech se mýlit. Ten svět pod zemí tam stále funguje. Oni jen neopravují šrot, jak se nám média snaží tvrdit, aby lidé nebyli vyděšení. Oni tam vyvíjejí stále lepší zbraně. Odřízli se od jakékoliv kontroly a využívají technologií, které bellanští vědci vyvíjeli staletí. A k tomu mají stále neomezené množství utrania.
Obyvatelé Bellanu 2. tohle naopak nehezky podcenili. Stali se příliš měkkými v tom svém novém ráji. Z opatrných rodičů vznikla generace bezstarostných dětí. Nenapadlo je, že armáda, jež desetiletí dostávala zaplaceno za udržování pořádku, se zničehonic vymkne kontrole a přidá se ke vzbouřencům. Nenechali si dokonce ani srovnatelné množství válečné techniky na obranu. Nebýt spojenectví UNIE, už dávno by lehli popelem. To co začalo dílčími teroristickými útoky, se proměnilo v opravdovou válku. A v ní se teď nacházíme.“
„Uh… myslela jsem, že Bellan je díra. Svět, na který se zapomnělo. Plamínek říkal, že nejlepší by bylo je vyhladit… To by ale přeci nešlo, pokud jsou tak silní…“ zamyslím se nahlas.
„Ve skutečnosti není vyhlazení jedné rasy z planety tak jednoduché, jak si mnozí troubové myslí. Obzvlášť, když jsou zalezlí pod zemí a mají k dispozici veškeré pokročilé technologie. Ona UNIE nemá moc zájem, poštvat ty všehoschopné fanatiky směrem ke svým prosperujícím městům. V tuhle chvíli se pokouší ochránit Bellan 2. Ne snad proto, že by spojencům na jejich obyvatelích tolik záleželo, ale jedná se o jakýsi precedens humanismu. Pokud by se zvlčilým Bellanům povedlo obsadit své bohaté, prosperující sousedy, byl by to jasný signál, že chudina si může vzít, po čem zatouží. Ten trend by se to jako virus mohl přenést i na jiné planety a to včetně Nazairu. I tady je daleko víc chudých než bohatých. I tady jede výroba výlučně mimo města. I když u nás si zbrojovky prozřetelně raději držíme za zdí. Oni jejich vlastníci koneckonců nejsou žádní tupci a moc dobře vědí, že tuhle chybu nelze opakovat dvakrát.“
„No a co tedy s tím? Jak zabránit té rozjeté válce, když jsou nepřátelé na ni vybavení a je jich příliš mnoho?“
„Každá válka trvá tak dlouho, dokud žije její vůdce. Po jeho smrti se obvykle původně jednotná energie rozpadne ve vnitropolitické rozmíšky. Kde kdo se chce stát dalším vůdcem, ale málokdo na to má. Rozdělí se na různé frakce, začnou se hádat mezi sebou a vystřílí se ve vlastních řadách. Z historie známe nejeden takový příklad,“ típne cigaretu do popelníku. Vajgl je tak krátký, že z ní má skoro popálené prsty.
„Aha, to mě nenapadlo, historii moc neznám.“ Stejně jako spoustu dalších věcí.
„Ale mě ano,“ podívá se mi významně do očí.
Jsem možná pomalejší, ale v tu chvíli mi to dojde. Moje srdce se propadne mezi střeva, kde přestane na chvíli tlouct.
„To nemyslíte vážně?“ kuňknu se staženým hrdlem.
„Je to možná velmi, velmi, velmi naivní plán jednoho stárnoucího blázna, ale já se ho budu zuby nehty držet, dokud budu žít,“ stiskne rty.
Vytřeštěnýma očima ho pozoruji. Už chápu, proč mi to nechtěl říci hned na začátku. Proč s tím dělal takové cavyky…
„Jsi pěšák, kterému jsem věnoval svůj čas a díky tomu ti u mě vznikl dluh. Teď nastala vhodná chvíle ho splatit. Dostaneš přesné instrukce, polohu a umístěnku v jednom z vojenských přepravních modulů…“
„Ale…“
„Nepřerušuj mě a nekul na mě ty svoje velký oči. Už jsem se rozhodl a já svoje rozhodnutí neměním,“ skřípne zuby.
„Staneš se dezertérem. Ukradneš jedno z přistávacích vznášedel a až se modul dostane na orbitu, vezmeš roha. Všechno je domluvené, nechají tě jít. Navíc tam budu taky, takže se postarám, aby tě nikdo nesestřelil. Šance, že uspěješ, je velmi malá, ale stejně se o to pokusíš.
V tuhle chvíli mám od svých tajných zdrojů poměrně věrohodnou informaci, kde se tvůj cíl nachází. Pak to bude na tobě, jestli budeš neschopná a necháš se sejmout jako tví předchůdci, nebo se ti podaří misi splnit a zabít Jednookého.“