BIČEM

Louka plná pampelišek.
Ta žlutost je i žlutě slyšet.
Krásná pampeliška nos jí
místo trička. Nos jí místo
kalhot, nastav level pohody.

Vyletěl si pták, nu jenom tak.
Nic si sebou nevzal, žádný doklad.
Bezprizorně, svobodný jest. Prostě
tak si jenom létá opeřený popleta.

Nese si ten svůj těžký náklad.
Nese si sám sebe, nezastaví
nevydechne, potřebuje stále
žrát, stále pít. Ve stoje spí kouká
na televizi, čte si noviny a i tak si sní.

Člověk jde si ulicí mnohé věci nevidí.
Mnohé věci neslyší, neucítí, je ve své
síti. Ve svém vlastním autismu, tam je
si svůj král i poddaný. Absolutistický
vládce všeho, vše jest podle něj.

Z bubliny je tam nevykoukne je tam
dobře. Nikdo neprudí, nikdo není zlý.
Všichni sdílejí stejné hodnoty, ne tebe
tam nechci v žádném případě mýt.

Obklopen mnoha lidmi, mluví na tebe.
Ale ty stejně sám na vše jsi, ve svém vlastním
světě. Tam vše řešíš promýšlíš, tam máš tu
duši. Tam sídlí i tvé svědomí a jak je čisté.
Podle toho se do zrcadla, na sebe můžeš podívat.

Nebo žádné nemáš a to je velmi zle. Nemáš žádné
hodnoty jsi prázdná nádoba, bohužel i všeho schopna.
Emoce jsou ti cizí, nesoucítíš s ostatními, jsi jen ty.
Schopen všeho beze všeho, co můžeš tedy být.
Profesionální zabiják agent agentury bez
mrknutí oka zabiješ, to chceš být jen nástroj pomsty.