MŮŽU

Je něco co už tu
nebylo. Tikot hodin
mraky zplodin. Už
tu nejsou, mládí
uteklo. Něco tu zanechalo
možná pachuť co mohlo
být a nebylo.

Byl jsem mlád stojím
tam, cítím ten smrad
nastartovaného auta.
Měl jsem to rád, dotek
smradu človíčka malého,
bez výkladu. Ještě nevěděl
že o něm budu psát.

Brouzdám si tu v tom
tak mrtvolném tichu.
Všichni něco křičí mají
taky uši, nebo nějakou
tu duši. Proč jim krev z
uší teče. Zastav ten proud
vyrob si nové skeče.

Padá strop, klavír tu hrál.
Byl plný sál, všichni jsou
odňaty ze života co tak
najednou jim, asi chybí.
Slíbíš jim nový, pronikavě
zalitý sluncem, počkat ne
tak prudce. Trochu to ztiš
a vypadni pryč.

To jsou právě ony, ty chyby.
V mrtvolném záchvatu upraveny
do sítí komatu, není už na co
si velmi spěšně, neútěšně, hrát.

Prší už zase, jsem v té masce své.
Co ji nosím, nikdy neodložím vždy
ji nosím. Nikdo nepozná mě, co je u mne.
U tebe taky ne všichni dáni do ulity
povrchnosti. Ta se dobře nosí nebo
ne, křičím tu bolest do všech stran
světových.

Znásilnil ji, potom se otočil oblékal
se, kde se vzala ta síla. Dána do té
odpornosti, žehličku drží jednou ho
praští trocha krve, otočí se na ni. V
obličeji jen údiv, další rána a ještě
jedna. Spadl na zem je potichu, zvuků
zcela prostý. Další rány ta hlava už není
celistvá. Je taková jako pytel sraček,
a on už tu není. Kde je, ptám se nikdo
neví neodpoví.

Došlo ji co provedla, asi ji za to nepochválí.
Má to prubnout u soudu, určitě zrtatit svobodu.
Hlavou kroutí alkohol ji pomůže, už víc co dělat
má. To tělo musí odmítnout, stále pije ruce se
třesou. Našla pilku řeže do svalu, pozvracela se
už zase. Je tu kost cítí jak se pila zahryzla. Nakonec
musela použít i sekáček. Tak co dáš si teď špekáček
asi ne, je libo odřezaná ruka čerstvá skoro jako nová.


Rozčtvrcen dokonale jako i poněkud nelidsky.
Dán do pytlů, vhozen do různých košů na zbytky.
Igelit složen, taky někam kam si vhozen. Žil si
život, nezahrávej si z poníženou ženou. To je tvá
lekce dána tobě, ale už tvým tělem neuzmuta.

Daň je krutá ale byl to ten tvůj pták. Jež se
rozletěl a skončil násilně v jedné i druhé díře.
Stálo to za to, těch pár chvil rozkoše, příště radši
se zeptej zda to chce. Nebuď primitiv buď lidská
bytost, jako i ona byla, nebyla jen nějaká kunda
do který toho ptáka prostě, sprostě jen tak bez
souhlasu vložíš. Když ti po třetí a stále říká ne
tak tím myslí že máš zmizet, nádobíčko zase složit.
Život plný mohl si prožít a určitě by se našla taká
která byti ho i vykouřila. Jen pachuť zbyla, tančí
tu víla tanec nekonečný, pro někoho tuze krajně věčný.