Zelené peklo

Zelené peklo

Netajím se tím, že patřím k takzvaným ezoterikům. Lidem, co by v kostele shořeli, ale přece touží věřit, se údajně takto nějak říká. S tím nejspíš souvisí i má neustálá snaha o osobní rozvoj a lepší svět. Občas upeču nějaký bio, raw, gluten free, cukr free, taste free výtvor a jindy se rozhodnu být ekologičtější... Začátkem roku jsem si dala předsevzetí; výrazně omezit vyprodukovaný odpad naší domácnosti!

Krok č. 1 – Konec igelitových i papírových tašek ze supermarketu

Tento krok byl řekněme jednoduchý. Z práce jsem nabrala firemní plátěné tašky a pro jistotu je rozdala po celé rodině. Poměrně rychle mi došlo, že nakupovat chodím většinou zcela neplánovaně například po cestě z práce. Po pár nově zakoupených igelitkách z obchodu, jsem se konečně donutila nosit tu plátěnou neustále v kabelce. Zrcátko a hřeben hold museli ven ve jménu zelenější planety.

Krok č. 2 – Konec sáčků na ovoce a zeleninu

Trochu jsem remcala, při zjištění, kolik stojí jedna zatracená textilní síťka na ovoce. Ani přítel se moc netvářil, když mu do batohu přibily kromě tašky ještě „sítě na ryby“ jak neoriginálně je začal nazývat. Z mojí kabelky zmizela i rtěnka a krém na ruce…

Zkuste hádat, kolik sítěk jsem, použila při prvním nákupu? JEDNU! Uvědomili jste si někdy kolik zeleniny i ovoce, se prodává už v obalu? Byla jsem tak znechucená, že partnerovo oblíbené, v plastu důkladně zabalené pomelo, zůstalo v obchodě. Beztak se dováží, a to taky není dvakrát ekologický! Hned na druhý den si ho uraženě koupil sám. Nezapomněl ucedit poznámku, že auto, které si konečně pořizujeme, taky planetě zrovna nepřispěje.

Měl pravdu. Na duhou stranu, aspoň v něm budu moct vozit ty zpropadený síťky. Rtěnka už mi začala chybět.

Krok č. 3 – Žádné balené vody

V Brně je fakt hnusná voda. Věřím tomu, že v Etiopii, ač možná špinavější, chutná voda líp než v Brně. Proto doma používáme vodu balenou. Tomu jsem nastolila přítrž a pořídila filtrační konvici. Nevím, co filtruje, ale chlor rozhodně ne. Asi si začnu vařit čaje.

Krok č. 4 – Cokoliv, co je jednoduchý a pomůže to planetě

Konečně jsem se rozhodla používat ekologické čistící prostředky a omezit konzumaci masa. Dřív jsem byla vegetarián, takže to pro mě nebylo zase tolik těžké. Přítel měl jiný názor. Z nedostatku masa se mu zhoršila nálada natolik, že doma začal zapomínat plátěnou tašku a síťky! Údajně zcela neúmyslně…

Krok č. 5 – Selhávám

Po cestě do práce, jsem se zastavila pro cappuccino s sebou. O deset minut později nevěřícně zírám na plastový kelímek v ruce. Vždyť ho pak vyhodím a tím zase produkuju odpad zatraceně! Pro jistotu jsem ho po dopití umyla a schovala do šuplíku v kanclu. Bude to chtít větší kabelku. Už z ní nemám co vyhodit, aby se mi tam vešel bambusovej kelímek na kafe.

Je to těžší, než jsem myslela. Začala mě štvát každá zatracená faktura, kterou v práci tisknu. Jako by nestačilo evidovat je elektronicky. Ještě doma jsem ten den byla tak rozmrzelá, že svíčková na smetaně, co přítel uvařil, zmizela v mém žaludku bez jediného komentáře.

Změnit svět hold není jednoduchý. Rozhodně nechci být šílená nenávistná alternativka, ale i tak potřebuji něco dělat. Pro planetu, na jaké by se mi líbilo žít. A teď nemyslím jen ekologii. A tak dělám denně malý krok ku předu. Někdy záhy zjistím, že nebyl správný a zkusím jinou trasu, ale tak to asi má být. Protože jak změníme svět? Jedině u sebe sama…

PS: V šuplíku mám už tři kelímky od kávy :(