Rodinná štafeta

„Donesla jsi moje dózičky?“ babička přísně poklepává vrásčitými prsty o linku. Jakmile ji poslušně vracím plastové hrůzy od zmrzliny, už mi je zase vrací naložené čerstvými řízky.

Takové dózy, jsou totiž skutečnými rodinnými pouty. Uvědomili jste si to někdy? Je to štafeta, která nás nutí se neustále navštěvovat. Kdykoli ve spíži spatřím haldu cizích dóz, cítím se provinile, že jsem je ještě nevrátila. Zábavný program na víkend je v tu ránu na světě.

Záhy na řadu přichází detektivní činnost. Mám totiž příbuzných nad hlavu a nejsem absolutně schopná pamatovat si, kdo mi jakou dózu dal. Čichat a hledat v krabičkách pachové stopy, nebo dokonce vnímat z plastu energii majitele se většinou nepovede… Ačkoliv je to celkem dobrý nápad na detektivní povídku. Většinou tedy na návštěvu dorazím s taškou plnou dóz a vybízím hostitele, ať si vybere ty své. Navrch pak přihodím vlastnoručně upečený koláč uložený pro velký úspěch ve své vlastní krabičce. Přece ho omylem nedám do dózy někoho jiného, když nevím, která je která ne? Určitě už tušíte, co přijde. Ano, po návštěvě mám dózy zpět s novým obsahem a my se ocitáme v začarovaném kruhu.

Nevím jak vy, ale já jsem přesvědčená o tom, že dózy, krabičky a zavařovačky mají kromě úschovy jídla ještě jedno důležité poslání… udržovat dobré vztahy v rodině.