Syndrom pomocníka

Jako dítě, malé, chudé
trauma rozťalo tě v půl.
Co z tebe teď bude?

Budeš lidem pomáhat.
V učení a v povolání,
ve mluvení s pánem, s paní,
ve štěstí a klidném spaní,
než sedm a půl miliardy
už bude mít štěstí.
Sedm a půl miliardy
lidí, mužů, žen a chlapců,
dívek, dětí, zvířat, hmyzu,
roztomilých dalších věcí každodenní potřeby.
Sedm a půl miliardy bez jednoho-
bez tebe.

Kdo má myslet na sebe, když druhý má tak málo?
Kdo má myslet na sebe, když nic se mu nestalo?
Kdo má myslet na sebe, když jen on je ten schopný,
tak schopný, že může pomoct
ostatním.
A ještě že ta práce dá ti tenhle dojem.
A co doma? Doma...

Ty! Ty jsi ten silný.
Svou rodinu chráníš,
svým citům se bráníš,
své potřeby ignoruješ,
hladový a vilný.

Všichni kolem, všichni šťastní.
Ti se smějí! Ti jsou krásní!
Těm to sluší!
U člověka s prázdnou duší.