-
přidáno 12.02.2019
hodnoceno 2
čteno 1134(11)
posláno 0
Usmívám se na tebe kouskem obličeje
ustřihla jsem ho z náplasti s antiseptickým
stříbrem
pořád jsem se nechtěla líbat
to až pak
když jsme zastřelili srnu
co měla naše stejné jméno
dávám ti
každý rok povinnou pusu k narozeninám
nikdy nepřiznám
jak na tobě lpím
nikdy, snad jen
obscedantní niky, když fouká silný vítr
s odtaženým malíčkem
tak piješ kávu ___________________
přidáno 13.03.2019 - 07:35
Většinou přiznáváme až když je pozdě. Dokonce i sami sobě. Moc hezká.
přidáno 13.02.2019 - 16:12
Líbí.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
už vím : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : nasliněnou tužkou
Předchozí dílo autora : chcíplý kůň zimy

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming