chcíplý kůň zimy

Všichni básní o křehkých květech sněženek
a zpod sněhu trčí
chcíplý kůň zimy
na jaro umírají nejvíc
a rodí se nad ránem
já taky

krvavé šrámy ustřihneš
a vyhodíš na kompost
jako zbytečné šlahouny růží

vzpomeneš si na ten sen
:
svoje lidi mícháš
z černé a bílé modelíny
na obrazy ze světla a hlíny
tiskneš razítka jeho bot
a někdy s nimi spíš
ty své si čistíš sama
aspoň víš
v čem ses vykoupala
máš ráda soukromí
a máš oči jako táta
byl barvoslepý
miluješ prázdné zdviže se zrcadly
všechna patra utíkají
ze všech stran
do nebe
:
destiluješ myšlenky sebevrahů
a nenápadně popouštíš
záložku ticha
vydechuješ křehké perleťové stehy
(nechceš dýchat chceš být s ním)
šlukuješ pocity
ve vodní dýmce
topíš cizí duše z anfasu
tvoje plave obličejem navrch v
jasmínové rýži
pod peřinou
nahmatáš teplo
:
utřeš si nudli pod nosem
a zdvihneš nůžky
kovově se usmívají
pořád stříhají do živého