přidáno 29.11.2018
hodnoceno 3
čteno 1316(10)
posláno 0
Tak znenadání

Usměješ se,
když s tím nepočítám.
Chytneš za ruku.
Tak znenadání.

Divím se nedivnému,
jsem vlastně divný.
To oni mě podivili.
Tak znenadání.

S vírou v nový začátek
čekám každou chvílí konec.
Je konečné dívat se nazpátek,
strach je konce otec.

Tvoji tvář znám už dlouho,
i když viděl jsem ji prvně včera,
ze snů vrytých při měsíci
pod kůži mého těla.

Miluj mě, povídej mi,
ubliž mi,
jen buď tu pořád.
Stejně jako včera.
Tak znenadání.
přidáno 02.12.2018 - 21:51
Něco se mi na tom hrozně líbí, nevím, jak to popsat, ale je to fakt pěkné!:)
přidáno 30.11.2018 - 12:05
...strach je konce otec...
přidáno 30.11.2018 - 11:01
Je fajn. :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tak znenadání : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Zavři oči
Předchozí dílo autora : Milí příbuzní

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
Liss Durman řekla o veronika :
Veruuu.. To je opravdu hodně těžký se vyjádřit, ale pokusim se. Píšeš skvělý dílka, líbí se mi jejich nezapomenutelná atmosféra, která mi zůstává v hlavě ještě dlouho potom. Na nic si nehraješ, všechno ti jde od srdce a nejspíš proto tě mám tak ráda.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming